Svět paradoxů
Svět dnešních dnů, ať již jde o nepokoje v Iráku po sprasené okupaci nositeli rádoby principů demokracie, přes nalezení 14-ti letého vraha stejně staré Barborky , výbuchy v KLDR, kdy se vlastně neví, co tam bouchlo a proč, a konče přihlouplým rozhodnutím a zde probíhající diskuzí o tom, co může kdo nosit na hlavě a co ne, je odrazem skutečnosti, že lidstvo jako celek degeneruje a místo pochopení se snaží jeden druhého přesvědčit o své "genialitě". Lidé místo toho, aby hledali pochopení, lásku a krásu života, se navzájem přesvědčují, kdo z nich je hloupější a kdo má tedy právo (kým dané ?) tomuto hloupějšímu vnucovat své názory a postoje. Bohužel, není to jenom tady, je to současný civilizační trend. Jen málo lidí si uvědomuje, že svoboda rozhodování každého z nás je, alespoň dle mého názoru, základním právem lidské bytosti. Místo toho vymýšlíme řadu zákonů, máme zavedený systém hodnocení, že to je dobré a ono špatné a neuvědomujeme si, že by každý měl začít především sám u sebe. Negativismus postihl tento svět do takové míry, že pozitivní směr myšlení jedince nebo skupiny je vnímán okolím minimálně jako podivínství, dětská naivita, hloupost, slabost, ........... , a v horším případě vnímán jako ohrožení samých existencí těch, co "jsou u kormidla". A proto je vydávána stále větší spousta naprosto nesmyslných zákonů, nařízení, ... Postůjme chvíli v klidu, zbavme se alespoň na chvíli předsudků, které nám vštěpovali naši rodiče, společnost, stát, taková nebo maková instituce - a najednou si uvědomíme, jak jsou naše zákazy, příkazy a hrozby směšné, slabomyslné a absurdní, protože to už není člověk, co takto rozhoduje, to je lidská kreatura, která nepochopila ani sama sebe, a tak se snaží demonstrovat, že chápe alespoň ty ostatní. Žijeme v tom paradoxním vzorci, který obsahuje onen krásný český vtip o mé zdechlé koze, tak ať zdechne i sousedovi. Je mi z toho smutno....
