Co by bylo kdyby
Zkusme si představit, co by bylo, kdyby ti Němci odsunuti nebyli. Podívejme se na bývalou Jugoslávii, Izrael nebo Severní Irsko, ale i vášně a problémy před rozdělením Československa. V roce 1938 se Češi a Němci rozešli takovým způsobem, že v jednom státě by to po válce už mírově těžko šlo. Pravděpodobně i tohle si uvědomovaly vítězné mocnosti, když odsun schválily. Možná by během komunismu nenávist Čechů a Němců přece jen ustoupila (díky policejnímu státu a důslednému zavírání všech agitátorů, omezováním svobody slova, minimálnímu přístupu ke zbraním atd.), ale nejpozději krátce po listopadu 89 by tu vypukla válka. V letech 38-45 šlo o to, kdo z koho, a buďme rádi, že jsme to vyhráli my. Němci za porážku zaplatili odsunem, my bychom zaplatili životy a nějaké omluvy bychom dnes vůbec neřešili. Určitě neschvaluju ubožáky, kteří byli celou válku za pecí a pak si dokazovali hrdinství na bezbranných civilistech, a myslím, že neměli dostat generální pardon. Ale pořád platí, bylo po válce. A pokud jde o tzv. kolektivní vinu uplatněnou na Němcích, celá druhá sv. válka nebyla o ničem jiném a s tímto pojetím přišli právě Němci. Naštěstí prohráli a neznám žádný jiný případ, aby se vítěz poraženému, který navíc válku vyvolal, omlouval a odškodňoval ho. Shrnuto, odsun byl optimální řešení, radikální bolestivá operace, která však předešla ještě horším dlouhodobým komlikacím.