Pokusme se zrekonstruovat politickou situaci na pokraji hlasování o důvěře nové Grossově vládě. Když se poslanec Beilesz rozhodl, že opustí mrtvolu US-DEU a uvažovalo se dokonce o jeho přechodu k opozici, znejistěl předseda vlády, protože uvažovaná křehká většina hlasu jednoho hlasu se nejen vytrácela, ale dokonce překlápěla na stranu opozice. Toho nemohl ctižádostivý mladík na čele ČSSD a  také jmenovaný premiér dopustit. Zřejmě se nikdy nedovíme co panu Beileszovi slíbil nebo dal za odstoupení poslaneckého mandátu. Svou roli zde sehrál také někdo z vedení unionistů a budeme-li se držet latinského "v čí prospěch" usuzoval bych na p. Künhla a jeho ministerstvo obrany. Na místo odstoupivšiho Beilesze nastoupil tedy náhradník Kořistka. Bývalý přední funkcionář ODS v Ostravě, nyní zásadní odpůrce své bývalé strany. To bohužel zásadně měnilo situaci. Na jedné straně zde sice byli nemocní poslanci ČSSD Vlček a Orgoníková, ale zkušenost se zraněným Svobodou říkala, že koalice do poslanecké sněmovny na hlasování přinese třeba mrtvoly. Tady ODS musila  hrát na jistotu. A začalo další přesvědčování, tentokráte druhé strany. Jedním z ovlivňovaných se stal i pan Kořistka. Ten možná z vděčnosti p. Grossovi za přidělený poslanecký mandát, možná že z vlastní hlouposti, nebo ze směsice obojího, přišel s nejasným, neprůkazným, přesto však hrozivým obviněním ODS z úplatkářství. Nejprve novinám (se žádostí aby mlčely, jinak se zřetelným: "roztrubte to co nejvíce") a teprve později policii. Vše zamotané, nezřetelné a neprokazatelné. Dokonce tak primitivní, že se od toho musil premiér a dokonce i klub a předsednictvo unionistů jemně, ale přeci distancovat. A Kořistka tak zůstal sám, s hrozící žalobou ODS. Do toho ještě Zaorálkův neuvážený pokus o odložení hlasování o důvěře.

     Co říci závěrem. Prokazatelného téměř nic. Pochyby a nedůvěru vyvolávajícího naopak mnoho. Nic však nového na naší politické scéně!