Je tomu víc než 10 let, co jsem s kamarády slavil v Olomouci své 20. narozeniny. Přiznávám, že jsme to tehdy s alkoholem značně přehnali, ale ne natolik, aby personám musel volat policii. Nicméně nás hlídka čekala před barem, kam nám jeho personál pomohl. Byli jsme opilí, ale žádné výtržnosti jsme nedělali. Museli jsme se hlídce legitimovat a můj kamarád během toho jaksi neudržel stabilitu. Strážníci se mu snažili pomoct vstát, on z nich ale dostal strach, jak po něm šahali a schoulil se na zemi se slovy "nechte mě být!" Strážníci tehdy kamaráda napřed kopli párkrát do břicha, poté mu nasadili pouta a opět do něj kopali. My ostatní jsme jen nevěřícně hleděli! Pak ho nasoukali do svého auta, zatímco naříkal bolestí, nám bylo doporučeno odjet z náměstí taxíkem. Tehdy jsem byl mladé ucho, dnes vím, že v řadách policie jsou i zakomplexovaní břídilové, kteří si často vylévají zlost a kompenzují své komplexy zneužíváním pravomoci. A nikdo jim to nedokáže! Neznám (promiňte ten výraz) "vychcanější" národ, než jsou Češi, vše dokáží obrátit ve svůj prospěch bez ohledu na druhé. Charakter je pro mnohé cizí slovo.

Proto už v zásadě nevěřím žádnému tvrzení policisty/strážníka, že je nevinný. Ne v Česku!