jsou natolik posedlé mocí o kterou by mohly přijít, že udělají cokoliv. Sociální demokracie, nejsilnější a zároveň druhá nejslabší, je nakonec ochotna příjmout i původní složení vlády, jen aby "většina" 101 hlasů zůstala zachována. Nakonec ani kamaráčoft s komunisty jí není proti mysli.

      US-DEU ve svém předsmrtném komatu udělá cokoliv, aby alespoň ještě dva roky zůstala u korýtka. Nevadí jí proto opilec Krásek. druhdy evangelický farář (co na to prosím Evangelická církev?) který dokonce pár měsíců po svém vstupu do strany dokonce kandiduje na jejího předsedu a do svých řad přijala dokonce notorického pijana vyloučeného poslance ODS Kotta. Je vidět, že tato strana je ochotna spojit se obrazně řečeno třeba s čertem.

     A jak je to s třetí stranou staronové koalice, s lidovci. Tady platí trvalé, že tito jsou ochotní spojit se s kýmkoliv, kdo jim umožní podíl na výkonné (vlastně jakékoliv) moci. A to jejich "s komunisty ne" nelze brát doslova. Nakonec naše zkušenosti od roku 1948 až do 1989 jsou jasné. A nechci používat laciné "kdo zradil jednou zradí i podruhé".

     Závěrem se nabízí otázka. Jak to tedy dopadne? Stanislav Gross, pohledný a mladý mladý muž, myšlenkově poněkud plytký, asi po všech možných a nemožných kotrmelcích návrh vlády sestaví. Prezidentu Klauzovi nezbude než tuto skutečnost akceptovat a Grosse do čela vlády jmenovat. Bude to opět kočkopes typu Špidlovy vlády s jedinným rozdílem, že bez Špidly. Tato vláda při nejbližší parlamentní příležitosti ztroskotá  na možná naprosto nedůležitém zákonu. Ztráta důvěry povede k pádu vlády. Prezident pověří předsedu ODS Mirka Topolánka sestavením nové vlády. Tomu se nepodaří novou vládu sestavit a pověření vrátí. Prezident Klaus bude stát před volbou úřednické vlády, která by určitě nebyla tím nejšťastnějším řešením, nebo rozpustí parlament a vyhlásí předčasné volby. Druhá varianta by byla asi řešením nej