Nelíbí se mi, že mnozí odsoudíte, aniž byste cokoli věděli ... Děti jsou pytel blech a uhlídat je, je činnost takřka nemožná. Z vlastních zkušeností vím, že bojovky se zajišťují většinou dost - právě proto, že se některé děti bojí a zmatkují. Taky ale bojovka (a jakákoli hra a aktivita vůbec) vyžaduje od dětí disciplínu a respektování pravidel - když se řekne, že z cesty se nesmí sejít, tak to dítě prostě má poslechnout. I když budete mít vedoucí tak, že na děti uvidí (což v noci znamená, že uvidí světlo baterky), tak neposlušný dítě může klidně uhnout tak rychle, že ani nemrknete a zlomí si o kořen mimo cestu nohu (a mezitím se vám jiné neposlušné dítě ztratí, protože sejde na druhou stranu). Takže děti, které nejsou zvyklé na to, že některá pravidla je v zájmu jejich bezpečnosti třeba respektovat a které rodiče chrání tak, že si ani koleno neodřou, na tábor nepatří.

A strašení při bojovkách už se většinou (na rozumných táborech, kterým šéfuje rozumný vedoucí, přičemž volba tábora je zodpovědností rodičů)  používá hodně málo, jen decentně a vždycky přiměřeně tomu, jak velký děti právě jdou.

A mimochodem - tábory zdaleka nepořádají jen pionýři, ale taky skauti, cestovní kanceláře, domy dětí a mládeže, sportovní oddíly apod. A v článku se o tom, kdo je pořadatelem nemluví vůbec, to si to jen zase někdo zjednodušil ...

To si myslím nejenom jako právník, když v tomto směru by se v případě, že by se stala nějaká hmatatelná újma, asi své odpovědnosti jako vedoucí nezprostili. Ostatně nedá se vyloučit větší nebo měnší psychcický strest s případnými následky - zatím nejsme v Americe aby se advokáti vyřádili, no ale časem se i takové žaloby dají předpokládat. Odpovědnost vedoucích vidím i z hlediska obecně lidského, nevím kolik dětí takové "hry" baví, osobně jsem takovou stezku prožil jednou, vůbec se mi na ni nechtělo, nicméně na táborech je taková atmosféra, že než být označen za zbabělce, tak dítě raději půjde. I když má třeba problémy s orientací v lese a volné přírodě i ve dne. Prázdniny jsem trávil namísto na táboře raději na chalupě rodičů v Holčovicích, to je také v Jeseníkách kousek od Dolního Údolí, s kamarády jsme lítali po lesích celé dny, ale vždycky to chtělo nějaký čas, abycho se odvážili kousek dál, poznali další údolí, a vůbec abychom se sami odvážili někam v noci. Sami jsme si vypisovali noční trasy jako stezky odvahy + prémie za absolvovování, jedna je doposud nezdolaná a vzhledem k postupujícímu času, co už uplynul od jejího vyhlášení, je prémií již sud piva. :-)    Považuji za nefér od vedoucích vypsat stezku odvahy pro děti v neznámém terénu, přičemž mnohé z nich jsou řeba poprvé v přírodě a lese vůbec, určitě také vytvořili onu atmosféru "kdo nejde, nedostane body a je vůbec slaboch... " no a pak se ještě bavit pochybným strašením (i když oficielně to tady nepadlo). Myslím si, že měli tisíc jiných možností jak naučit děti samostatnosti v lese, pírodě a společnosti i jinak než pochybnými stezkami odvahy. Jenže při stezce odvahy se pobaví i vedoucí že... Celá kauza je zajímavá i tím, že dívka zřejmě nakonec našla nějakou (lesní ?) komunikaci, sice byla asi hodně stresovaná a i vyčerpaná, ale to ji ti úžasní vedoucí nenaučili, co si počít při ztrátě v neznámém terénu, když ji poslali na "stezku odvahy" ?&