Talvisota-Zimni valka
SSSR, vědom si své obrovské vojenské převahy a izolovanosti Finska, vznesl absurdní požadavky ohledně výměny území, ruských základen na finském území, přesunů ruských jednotek přes území Finska a vojensko-politických smluv. Pokud by Finsko splnilo byť i jen územní požadavky, nejenže by ztratilo ekonomicky významné oblasti výměnou za sice rozsáhlejší, nicméně nesmírně zdevastovanou pustinu, ale navíc by se tak ocitlo vydané na milost a nemilost SSSR – změna hranic by vytvořila více než deset km široký průlom do Mannerheimovy linie na Karelské šíji a zcela by zničila systém pobřežní obrany jižního Finska. Zdroje, ze kterých mohly obě strany čerpat, byly naprosto nesouměřitelné. Na jedné straně SSSR s téměř 170 milióny obyvatel a obrovskou po zuby ozbrojenou armádou a rozsáhlým válečným průmyslem, na straně druhé Finsko s 3,8 milióny obyvatel a armádou malou a vysoce zanedbanou.
SSSR zatím rozmisťoval v okolí 1400 km dlouhé hranice vojska o síle asi 25 divizí, které i s podpůrnými jednotkami čítaly cca 600 000 mužů první linie, 900 letadel a 2000 tanků a obrněných vozů. Naproti tomu celá finská armáda (včetně logistických a podpůrných jednotek, zahraničních dobrovolníků a 100 000 žen, tzv. Lott) čítala pouhých 500 000 „mužů“. Počet bojovníků v předních liniích nikdy nepřesáhl 160 000. Finské letectvo disponovalo 160 zastaralými stroji (z toho 50 stíhaček a 15 bombardérů první linie). Dále měli Finové k dispozici několik desítek tanků, z nichž ovšem část pamatovala ještě první světovou válku, zatímco 16 modernějších právě připlulo a dosud nebyly ani zkompletovány…