Výjimečně souhlasím s ministrem Škromachem, že důvod resignace jeho kolegy Čermáka je jinde. Respektive důvodů bylo jistě více, některé se hromadily jako stížnosti  adresované na Ministerstvo spravedlnosti, nebo do Štrasburku. Další důvod je  v bezmocnosti pana ministra cokoliv změnit. Na důkaz citace z dopisu : "Prosím, přijměte informaci, že MS jakožto  ústřední orgán státní správy pro soudy, ani pan ministr osobně, nejsou nikterak oprávněni hodnotit postup soudů ve výkonu jejich nezávislé rozhodovací činnosti. V opačném případě by tak byl narušen ústavně garantovaný princip soudcovské nezávislosti".  To vše za dnes typické,  situace, kdy okresní soud, ačkoliv je mu to krajským soudem nařízeno, nekoná plných deset let a i po této lhůtě by setrval v nečinnosti, pokud by ho neprobudil advokát osoby povinné, jinak bývalý okresní prokurátor. Samozřejmě, protože se to straně povinné hodilo. Krajský soud s tím byl také hned hotov, ani se nezatěžoval s nějakým zdůvodňováním rozsudku. Korunu tomu nasadil Nejvyšší soud (v cause zn. 28 Cdo 2562/2003), kde došlo k opomenutí důkazu soudcem. Na nižších stupních šlo nepochybně o korupci ve formě klientelizmus (od slova cliens = poslušný). Na Nejvyšším soudu ČR se teprve ukáže, zda šlo o klientelizmus, nepořádek, nebo obojí dohromady. S českou justicí je to jako v tom vtipu o babičce a úředníkovi. Přijde babička na úřad a pozdraví čest práci. Úředník se neklidně zavrtí a povídá, ale babičko, už je jiná doba, dnes se zdraví dobrý den. Babička se na něj podívá, pousměje se a řekne, ale vy ste porád ten stejnej. Takových a podobných soudních sporů jsou desetitisíce. Pan ministr Čermák, přestože byl vedoucím představitelem advokátní komory, patrně ani zdaleka nevěděl, do jaké žumpy to vstupuje. Následně pochopil, že zde žádná reforma nepomůže a jako správný advokát si našel zdůvodnění resignace v pravý čas, aby nepoškodil vládu před volbami.

Ing. Ivo Patta, Praha