Staghorne - svatá pravda
Tohle tesat do kamene a otloukat o hlavu těm co si myslí, že řeky jsou legrace. Se začátky v oddílech máte také pravdu. Jsou to hodiny a hodiny drilování všech potřebných typů záběrů, držení rovnováhy a vůbec všeho, co může pomoci v obtížné situaci. Trénuje se na voleji či jen mírném klidném proudu a trénuje se to tak dlouho, dokud to nemají všichni zažité, aby pak v kritickém okamžiku nemuseli přemýšlet jestli mají tím pádlem zabrat tak či onak, protože může také jít o pouhé desetiny sekundy.
Hlavně děti tohle mnohdy nudí a mívají pocit, že je to zbytečný dril starších, ale je to jen do chvíle než se vyrazí na skutečnou vodu. A je to pak více než příjemné vidět jak z nich postupně spadne nervozita, protože zjistí, že když pádlují, tak jak se to naučili a dodržují zásady, které mají vštípené do hlavy, tak je ta loď docela poslouchá a jede víceméně tam kam má. Odhad na sílu proudu se samozřejmě na voleji naučit nedá a získá se jedině zkušenostmi. Ty je ovšem nejbezpečnější získávat za pomoci starších a zkušenějších. Ti nejprve okouknou jez a zhodnotí jej, popřípadě jej jedna či dvě zkušené posádky sjedou. Při sebemenších pochybnostech méně zkušené posádky přenášejí a nebo si na lodě sednou zkušení zadáci a nováčci zůstanou jen na háčku, aby si zvykli na to jaké to je najíždět do jezu (přibližující se spadová hrana, sílící hukot, narůstající tah proudu, atd.), aby pak nebyli vystrašení až budou sjíždět sami.
A s tím se začíná od těch lehčích a bezpečnějších jezů, které se sjedou třeba i několikrát, aby si to všichni zažili. A i tak ti zkušenější hlídají připraveni pomoci. Pokud to jde, tak je dobré, když jedna či dvě zkušené posádky pádlují na místě před jezem, uklidňují tak nováčky a navedou je do šlajsny či na místo splutí co nejpřesněji. Pomoc dalších zkušených posádek pod jezem a někdo, kdo umí zacházet s házecí záchrannou šňůrou by měla být samozřejmostí.