čínská genocida v Tibetu

Tibeťané byli extenzivně využíváni jako levná pracovní síla ve vězeních a koncentračních táborech. Jména vězeňských komplexů jako Dabži, Miňa a Si-ning jsou známa po celém Tibetu a vyvolávají v Tibeťanech podobnou hrůzu jako jména Osvětim či Dachau vyvolávají v Evropě. Jaká byla šance tibetských vězňů na přežití dokládají i následující příklady: v drsných podmínkách severotibetského vysokohorského plata v oblasti Džhang Cchalakha v pěti věznicích si více než 10 000 Tibeťanů odpykávalo své tresty na nucených pracích při těžbě boraxu; podle svědectví vězňů každý den 10 až 30 Tibeťanů zahynulo následkem hladu, bití a vysílení - ročně tak zemřelo okolo 8000 vězňů, kteří byli průběžně nahrazováni. V jiném dole v oblasti Darcendo ve východním Tibetu zemřelo v letech 1960 až 1962 celkem 12 019 vězňů. V tibetských věznicích a pracovních táborech v průběhu čínské okupace zahynulo více než 250 000 vězňů. Přes 90 000 lidí přitom zemřelo následkem mučení - jediné známé a očekávané metody vyšetřování a převýchovy v průběhu trestního řízení a výkonu trestu na území Tibetu v období od nástupu čínské státní moci. Způsoby mučení a špatného zacházení s tibetskými vězni byly podrobně popsány stovkami vězňů, kterým se podařilo z Tibetu uprchnout do exilu. Mezi obvyklé prostředky patří bití elektrickými důtkami, holemi, železnými tyčemi, kopání, aplikace elektrických důtek do řitního otvoru či pohlavních orgánů, zhášení cigaret o kůži, sexuální zneužívání, pochodování bez obuvi a ponožek po zamrzlém nádvoří věznice či naopak několikadenní pobyt vězně přivázaného ke kůlu ve spalujícím tibetském vysokohorském slunci s vyholenou hlavou. Výčet mučících metod tímto zdaleka není vyčerpán.   ...Kamil si myslí, že genocida tibetského lidu nesmí být zapomenuta ...hmm...