.. najednou vypukla intifáda. Nejprve jsem si řekla, ignoruj to, do třech týdnů skončí. Hlavní úkol, vybudování Izraele, splnila generace našich otců a matek, mým úkolem je teď izraelskou společnost a její nedostatky, jako chudobu nižších tříd, kritizovat. Ale pak přišel lynč v Ramalláhu. Každý ví, že může udělat stejnou chybu: ztratit orientaci a místo do Tel Avivu odbočit do Ramalláhu. Může se to stát každému, nejen těm dvěma vojákům v záloze, kteří se tam ocitli omylem. A způsob, jakým byli zabiti – to byla čirá krutost. Vzpomínám, že mi před dvěma lety v Kanadě moderátor namítl, že oba byli vojáci. Jaká hloupost! Odpověděla jsem mu, že vojáci se zabíjejí kulkou do hlavy, k čemu ta zvrácená ceremonie? No a když jsem ten lynč viděla v televizi, řekla jsem si, že se děje něco, čemu musím věnovat pozornost. Mám dvě děti . V osm jsem se každé ráno posadila ke kávě, děti odcházely do školy a já čekala do půl deváté, jestli neuslyším výbuch bomby. Když jsem nic neslyšela, znamenalo to, že dojely v pořádku..

0 0

možnosti

zavřít

• zobrazit vlákno