Virginiin manžel pracoval léta jako elektrikář a v paměti mu utkvěl pach přehřátého elektrického vedení, který se mu znovu vybavil ve chvíli, kdy se v pokoji zjevil námořník. Předtím, než kdokoliv stačil cokoliv říci či udělat, podíval se na ně námořník a prohlásil: "2005. Jen počkejte! Pohrávají si s Vaší budoucností!" a pak zmizel ve zdi a zelený kouř s ním. Později se všichni shodli na tom, že slyšeli hlas muže a co přesně říkal. Jeho hlas popsali jako hluboký a plný, ale poněkud tlumený. Skupinka stála ještě nejméně hodinu v pokojíku a hovořila o tom, co se vlastně stalo. Každý z nich popsal, co cítil a bylo patrné, že všichni viděli a slyšeli to samé. Otázkou pro mne zůstává, zda bylo varování, týkající se roku 2005, adresováno pouze těmto čtyřem lidem, anebo spíše širší veřejnosti. Celá událost by mohla být velice důležitá, pokud bychom zjistili, že námořníkova slova byla adresována lidstvu.