To robert_2004
Schvalovani potratu kontra ucta pred zivotem.
Ja osobne neschvaluji potraty, ale chci pro kazdou zenu, ktera se ocitne nechtenym otehotnenim v zoufale situaci, aby mela legalni moznost potratu (i treba reglementovany zakonem, co se tyka stari plodu - treba do 12-14. tydne) s plnou potrebnou lekarskou peci.
Nase spolecnost nesmi dojit tam, ze zena v teto zoufale situaci vyhleda nejakeho "reznika na cernem trhu", zrani sama sebe zivotne-nebezpecne nejakou "jehlici" ci "vyvary babky korenarky", bude umlacena svym rigidnim otcem, nebo dokonce spacha sebevrazdu. Ma ucta pred zivotem se vztahuje i na zivot nechtenê otehotnelé zeny, ktera se rozhodne pro potrat.
Nemam dojem, ze zeny "chodi na potrat jako k zubari". Z rozhovoru s nekterymi vim, ze jednaly v zoufalstvi a bezradnosti.
Znam i spoustu zen, ktere se rozhodly pro neplanovane dite (pro porod - vice nez 70% prvorozenych deti jsou "nehody"
).
Vidim v potratu nouzove vychodisko z pro zenu bezvychodne situace. Ne proto, ze bych dostatecnê neuctivala pocaty zivot, ale protoze stojim s otevrenyma ocima uprostred nasi denni reality.
P.S.
Pro otce: Neskodila by uvaha o zakonu, ktery vezme do povinnosti otce ditete.
Nejen tim, ze musi platit vyzivne, ale tim, ze s ditetem
musi stravit tolik a tolik casu
denne, prvnich 18 let zivota Hrat si s nim, milovat ho, venovat mu svuj (drahoceny cas), pecovat v nemoci, radovat se s nim z uspechu, utesovat ve smutku. Zda