Když jsem sloužil jako zdravotník
na františku, asi v r. 72 přivezli v noci zmasakrovaného opilce z masaryčky.
Naštstí sloužil starý prosektor, který pamatoval nacistickou Pečkárnu a pohodlně odhalil postup mučení podle stop na těle nešťastníka.
vzápětí dorazili policisté vyměnění, vše se muselo dělat znovu, šlo to před revizi. mezi tím padlo i vysvětlení, že "chlapci" si s ním na strážnici "pohráli". jak to dopadlo, vědí zúčatsnění, nepíše se o tom dodnes.
Ddodnes však chybí výcvik, který by umožnil strážníkům vypořádat se s nudou, resp. s frustrací, která plyne z ponižování klientů, ubližování jistě i žen, zneužívání nejen deprivanty, frustraci bezmoci , kterou si musí úřední činitel nechat líbit.
Jsou takové možnosti přípravy a provázení policisty, aby jednal zodpovědně a popř. se svými potřebami vydržel do konce služby, popř. je uplatnil na výletě třeba na chebsku, nebo, až bude řádně placen, na Filipínách.
Bez odborné kvalifikace pro zzacházení se svými pocity je policie na úrovni banditů, kteří od těch druhých se liší jen o něco málo větší mocí nad druhými.
Michal, Libčeves, t. 603771186