inu není divu, že jí těch 60 tisíc platí. Vlivová agentura zvaná MFD opět prokázala, jak je dobré, když si jji někdo platí.

Věc se má zhruba takhle: 13. a 14. plat je terminus technicus pro mimořádnou doměnu za práci, aby alespoň někdy měli státní zaměstnanci dobrý pocit z výplaty. Přechodem 16titřídní tabulku se staly 2 věci:

1. nadtarifní složky mzdy se přesunuly do složek tarifních.

2. zrušily se 13. a 14.platy.

Dohromady to znamená, že někteří zaměstnanci dostanou stejně jako před reformou, někteří (zvláště ti, co měli více nenárokových složek) dostanou méně a někteří (většinou nejmladší věkové kategorie) dostanou o něco více. To znamená jenom další znechucení a demotivaci zaměstnanců státní sféry - v praxi to znamená, že pacient bude ve státním čekat na naštvaného lékaře o hodinu více, učitel nebude chodit do hodiny a nepořádek ve školství vzroste. Na úřadech nebudou mít úředníci přestávku hodinu ale 2 hodiny, protože reciprocita je základem každého vztahu a každý dělá jen do výše svého platu. Celá slavná habaďůra skončila tak, že zatímco stát deklaroval zlepšování platů a zmenšování zaostávání zaměstnanců státních za zaměstnanci soukromých společností, ve skutečnosti došlo k pravému opaku. Na kvalitě služeb se to adekvátně projeví, ať už efekt stávky bude jakýkoli - nedělám si iluze, že se platy skutečně zvýší, protože člověk je pro vládnoucí režim až na posledním místě. Měla by se však udělat opatření, která adekvátně odpovídají opatření u státních zaměstnanců také u zaměstnanců v soukromých firmách - především mimořádné - třeba 70% - zdanění všech mimořádných nenárokových mzdových položek kromě základního platu. Ať si také někdy vyzkouší chleba státního zaměstnance a přestanou blbě kecat. Státní zaměstnanec zde není proto, aby tvořil zisk, nýbrž pro veřejnou službu. A za tuto službu se ve slušné zemi platí. A pokud nejsou peníze, ať se to řeší omezením těchto služeb, nikoli omezením plateb zaměstnancům.