Inu, odpověď je poměrně prostá. Nesetkal jsem se ještě nikdy s žádnou skupinou obyvatel, která by upadla v nadšení z toho, že má něco platit. Jen se pojďme zeptat lidí, kteří bydlí v regulovaném nájmu, co Vám poví na jeho deregulaci, nakolik je ohromíte faktem, že by se tím uvolnil trh s byty. Takže údiv, že studenti neomdlívají nadšením z možnosti platit si studium, mi přijde trochu směšný. Myslím si, že diskuze o školném k celé problematice financování škol rozhodně patří  a ani studenti by se jí rozhodně neměli vyhýbat. Ale než se do ní pustíme, nezapomeňme ty prosté fakty, že ne všichni studenti budou pracovat za nadprůměrné platy - např. budoucí učitelé - , a že mnozí rodiče už dnes nedají své děti studovat, protože nemají dostatek financí na to, aby se jim dařilo hradit běžné výdaje jako je dojíždění do školy, koleje, stravování, učebnice a to za předpokladu, že studující si bude ve svém volném čase přivydělávat. A těch že je víc, zmiňuji je zde ne toliko proto, že bych školné paušálně odmítal, ale spíš, že bych nerad viděl zjednodušené vidění tohoto problému.  Naposledy - na celé kritice mě snad nejvíc mrzí ne tolik její obsah - konstruktivní kritika je velmi potřebná věc, která probouzí diskuzi - ale tón celé kritiky. Ať novácká nebo odborná ( i rektor Zlatuška) jaksi mezi řádky naznačuje, že celý týden neklidu byla jen jakási nedomyšlenost, jakési přihlouplé skákání horkých mladých hlav kolem transparentů, aby si užily nějaké to vzrušení. Na to, že ve dnech před pochodem probíhaly v rámci téhož Týdne neklidu i diskuze s četnými hosty o školství, na to, kolik energie, angažovanosti, svého volného času studenti, na to jak kultivovaně celý protest proběhl a na to, jaký status mají studenti na univerzitách, jakožto součást akademické obce, jsou tato hodnocení ne tolik trefnou kritikou jako spíše arogantním přehlížením někoho, jehož odmítám uznat za partnera do diskuze pro jeho mladší věk.