To znám
Takhle nás to na vojně učili. V předpisech sice bylo:
1)vyzvat narušitele, aby upustil od svého konání
2)varovný výstřel do vzduchu
3) zakročit všemi dostupnými prostředky, tedy i střelbou, ale v takovém případě pouze postřelit
Služba nás ale naučila, že je lepší rovnou střílet ale především zastřelit. Zní to drsně, ale střežili jsme speciální transporty a stalo se, postřelený darebák dal k soudu vojáka, protože prý "jen přecházel přes trať". Jo, nářadím na otvírání vagónů v ohromné tažce. Jenomže už tehdy to vojáci odnesli. Pokud darebák nemohl už promluvit, tak taky nemohl strážnému udělat žádný malér, protože soud hodnotil jen jednu verzi, tu strážného.
No a s ostrahou hranic to bylo stejné. Lidi měli tendenci se vymlouvat, že zabloudili na houbách, že je v Dunaji strhl proud a proti jejich vůli odnášel na druhou stranu hranice apod.
Neobhajuji to. Byla to děsná doba, kdy děti udávaly rodiče a naopak. Ale kdo byl na vojně tak ví, že rozkaz je rozkaz a nedodržet jej bylo možné jen tehdy, když u toho nebyl svědek. Hlídky na čáře ale byly vždy dvou členné a doufat, že si "kamarád" nepustí v hospodě pusu na špacír se nedalo.
Za špatné považuji, že jsou souzeni vojáci, kteří vykonávali rozkazy a ne ti, kdo taková zvěrstva nařizovali.
