Demagogie
Je zajímavé, že lidé jsou nepoučitelní. Jestliže nechtějí vidět, prostě nevidí. Jen blbec si dvakrát sedne na stejný rozpálený kamna a v Útěchově je to zřejmě tradice a místní kolorit. Chtěl jsem se tam odstěhovat, ale teď děkuji osudu, že z toho sešlo.
Jestli bych měl Sládka k někomu přirovnat, tak k postavě rabota z měsíce z Lemova románu Mír na zemi. Pro ty, kdo to nečetli snad jen ...citace následuje
„Vítej, vítej! Dejž ti pánbůh zdraví… To je dobře, že jsi konečně přišel. Popovídáme si… já s tebou, ty se mnou… popovídáme si, jak zavést mír na světě… jak se žije tobě a jak mně…“
Říkal to rozechvělým hlasem, podivně vroucným a zpěvným, protahoval samohlásky – a přitom ke mně vytrvale kráčel těžkým prachem, pořád s rukama rozpaženýma, jako by se mě chystal obejmout, a v celém jeho chování, v každém jeho pohybu bylo tolik srdečnosti, že už jsem sám nevěděl, co si mám o tom setkání myslet. Byl už pár kroků ode mě, ale v tmavém skle jeho přilby se odráželo jen slunce. Objal mě, a tak jsme stáli u šedivého srázu velké skály. Pokoušel jsem se mu podívat do obličeje. Nic jsem nespatřil ani ze vzdálenosti dlaně, protože skelná hmota jeho přilby byla neprůhledná. Vlastně to ani nebyla žádná skelná hmota, spíš maska pokrytá tenkou vrstvou skla. Jak mě tedy mohl vidět?
a cos dokazal ty ?
