Lékařská věda neudělala za několik tisíc let významný pokrok. Metody léčení jakýchkoliv virových chorob připomínají praktiky babky kořenářky. Když se zeptáte lékaře, jak se léčí viróza, řekne vám, že buď se uzdravíte sám, nebo umřete! Existují jakési pokusné antivirové léky, ale jejich účinnost i záběr jsou velmi omezené a jsou velmi drahé. Nebýt pana Fleminga, který objevil penicilin, shnila by polovina pacientů po operacích na bakteriální zánět. Ptám se tedy: Jaký pokrok udělala lékařská věda, vlastně jeden z nejstarších vědních oborů, za posledních několik tisíc let? Vše v českém prostředí doráží zdravotní pojišťovny, které sice chtějí vybírat peníze, ale péči nehradit nejlépe žádnou, a dále pak systém sociálního pojištění, který lidi zcela demotivuje se doléčit, protože by to značně omezilo jejich často už velmi bídné příjmy.

Jednou přijde varianta lehce přenosné virózy typu chřipky, která lidstvo vyhubí. SARS by měl být varováním lidstvu před jeho neschopností a také nezodpovědností. Lidé se neléčí ať už z výše zmíněných finančních důvodů, z pochybného pocitu nepostradatelnosti nebo pod tlakem zaměstnavatele. V konečném výsledku je místo jednoho léčícího se zaměstnance nemocných 5, z toho 2 se léčí doma a zbylí tři nákazu přenáší dál. Na druhou stranu, pokud vás napadne s podezřením na nějaké onemocnění jít k lékaři, po pobytu v čekárně plné kašlajících a kýchajících lidí můžete podezření proměnit v jistotu, protože chytíte i to, co jste před návštěvou lékaře neměli.

Je nejvyšší čas s tímhle začarovaným kruhem něco udělat - jak na úrovni českého zdravotnictví, tak i ve výzkumu celosvětově. Jinak tu všichni pochcípáme na následky onemocnění, které způsobuje něco tak zdánlivě primitivního - virus.