Pokud se však nevybitá agrese
přenese na silnice, pracovniště, do nevěstinců - vyřeší se málo.
Agrese není nějaké středověké tajemství nepochopitelné. S agresí se dá pracovat, stejně jako se strachem. Škoda, že se to nedělá, nejen v parlamentě, ani ne na škole / co jiného by měla škola naučit, než práci s agresí?/, ani jinde.
Možná věznice by byla dobrá štace, tam je agrese dosti, kdo by tam ale pracoval? Něco umí nepochybně policisté.
Je pomalu čas, aby i partneři a partnerky agresivního vztahu začali něco podnikat, kromě toho, že tento "ruský" model chování předávají další generaci. Televize jim pomůže málo: jen agresivní člověk prosperuje, nakupuje, zadlužuje se a plní objednávku inzerentů.
Sna podpůrný spolek nejdříve napadených a vzápětí i podobných co napadají cosi změní. V arabském světě bývá agrese chápana jako produkt sexuální frustrace, řada mužů "nemá" na ženu.
V čem se frustrujeme my? Co chybí, že je nezbytné uplatnit primitivní násilí? Co na to pan prezident, naposledy mluvil snad o jen psech.
Michal, libčeves, t. 603771186