Pohled ženy
Je obtížné dívat se na toto téma jen z jednoho pohledu. Muži samozřejmě nikdy nebudou souhlasit se zabíjením nevinných dětí, přestože mnozí z nich nepřemýšlejí o zabíjení kdesi v Iráku nebo v Egyptě, jistě hájí si své právo na zachování rodu. Ne, nejsem zastáncem potratů, jak by se možná mohlo zdát, ale nedokážu se na tuto problematiku dívat jen z jedné strany. Jistě, souhlasím s právem dětí na život a osobně bych se svého dítěte nikdy nevzdala, ale nemůžu souhlasit ani s omezováním svobodného rozhodnutí ženy, protože kde by potom byla demokracie?
Vždycky je tu ale jedno lepší řešení než dítě zabít. Není to lehčí nebo těžší, ale zachová to život novorozeněte. Myslím tím samozřejmě předat dítě do sociální péče, kde si ho mohou osvojit skutečně milující rodiče. Neumím si totiž představit, že je pro jakoukoliv ženu snadné žít s pocitem, že v sobě zabila své dítě, proto by snad bylo lepší počkat těch devět měsíců a teprve po narození dítěte se rozhodnout, jakému osudu ho nakonec vystavit. Věřím, že mnoho z těch žen, které přemýšlely o potratu, by se zarazilo, jak je vůbec něco takového mohlo napadnout. A i když nemám s tímto žádnou zkušenost, jsem přesvědčena, že spatřit poprvé svoje miminko je pro ženu nepřekonatelný pocit.
Ale jak můžeme chtít od ženy, která byla například znásilněna ( a současně oplozena), aby si nechala dítě, které by ji tuto traumatickou zkušenost třebaže nechtěně připomínalo? Na toto neumím odpovědět, protože má fantazie nesahá tak daleko, abych si dovedla představit pocity ženy, která něčím takovým musí projít.
Nakažme to zákonem a je také možné, že vzroste počet potratů, které si zoufalé ženy způsobí samy. Budou si ubližovat, aby v sobě zabily to, co nechtějí.
Takové jsou možnosti, ale co na to naši politici?