Pitomec netoleruje chyby druhýh (on sám přece nikdy žádné nedělá) a vždy si vynucuje přednost, dodržování omezené rychlost považuje za projev slabosti, jede tak, jako by silnice patřila jenom jemu - předjíždí za všech okolností a "řeže" zatáčky jako v závodě F1, zásadně se "lepí" na auto, jedoucí před ním, aby jeho řidiče znervóznil a donutil jet rychleji, je skálopevně přesvědčen že jeho skvělé řidičské schopnosti a bleskurychlé reakce nemůže na rozdíl od jiných alkohol nikdy ovlivnit, pokud vyvázne bez nehody z nebezpečných situací, které sám neustále sám vytváří, přičte to vždy jenom svému řidičskému umění a jen to posílí své idiotské sebevědomí a i jinými způsoby se snaží přispět k tomu, aby byla silniční doprava pro všechny její účastníky vysoce adrenalinovým sportem.

Troufám si říct, že stávající stav kontrol tyto hazardéry prakticky vůbec nepostihuje a naopak je (jako všechny byrokratická opatření) převážně pouze buzerací slušných řidičů. Také všechny nové předpisy, které slibují naši inteligentní zákonodárci a jiní státní orgáni směřují stejným směrem - a není se čemu divit, vždyť jsme měli možnost se nesčetněkrát přesvědčit, že se mezi nimi vyskytuje velmi velké procento řidičů té druhé výše zmiňované kategorie.

K v ětší bezpečnosti silniční dopravy by vedla jediná cesta - snižovat počet výše zmíněných pitomců za volantem  a to jejich trvalým vyřazováním z aktivní účasti na silničním provozu (domnívám se, že je většinou nelze převychovat). Ovšem není to možné zajistit nějakým byrokratickým opatřením, které vždy zákonitě postihne ty nepravé. Myslím, že by se mohl osvědčit tržní princip - prostřednictvím havarijního pojištění a pojištění odpovědnosti velmi progresivně odstupňovaného podle počtu zaviněných nehod, přičemž od určitého stupně by bylo pojištění zcela odmítnuto. Domnívám se, že i ty největší frajery za volantem by mohlo umravnit riziko, že budou platit finanční náhrady p