Sluneční krystal - "my true story" je zde
Velvyslanec je jistě velvyslanec temných sil. Vždyť ho jmenoval G.Buš. Ten je z démony jedna ruka. Ale již se šikuje pomoc.
V červnu 2003 řeším problémy na všech frontách - práce, vztahy, rodina. Má fyzická i psychická kondice začíná rapidně klesat. Už dost, říkám si, proč tak těžké zkoušky? Kvůli čemu? Už nemohu, pomýšlím a odevzdávám se do rukou Božích, děj se Tvá vůle, pane. A tu náhle přichází pomoc ve formě cenných rad od přátel, absolvuji kineziologické sezení u Ivany a odblokování čaker (u příležitosti rozhovoru) u Evy. Ptám se, aniž bych vyslovil v čem spočívá, zda to, co mi přišlo vniřní cestou, je ono poslání, o kterém již půl roku mluví. Eva počítá, nakolik je to, na co myslím, v souladu s mojí Duší. "...70, 80, 90, pět, šest, sedm, osm, devět, 100%, Jirko." Dostávám ještě domů vitamíny, minerály, bylinkové čaje. Má fyzická i psychická kondice začíná rapidně stoupat. Několik dní po odblokování jedu metrem a na mobilním telefonu si mačkám SMS. Když tu náhle napadne mne myšlenka, že kdosi mi cosi snad předat by měl. Proč ne, říkám si, byť nejsem s jinými bytostmi moc zvyklý komunikovat a už vůbec ne za bdělého stavu. Jen to tady domačkám a... Nedomačkáš! Slyším jakousi odpověď. A tak jen stačím opřen o dveře přivřít oči a už ho vidím. Přede mnou, asi metr a půl stojí Ježíš. Hledí mi do tváře svýma jasně modrýma očima a bere mě za zápěstí. V této poloze mi připadá, že stojíme snad hodinu. Přitom se vše odehrává během jízdy mezi 2 zastávkami, což může být nějaké 3 minuty. Ten soustředěný tlak obrovské lásky a štěstí nelze ustát, oči se mi začínají zalévat slzami. Lidé nechápavě zírají, co se tomu pánovi stalo. Ovšem nevšímám si jich, mám oči jenom pro něj. "Co ještě chceš, abys uvěřil? Tvé poslání Ti bylo avizováno předem, potom skutečně přišlo krátce po Tvých 33-letých narozeninách. Proč tomu stále nevěříš? Váš úkol je těžký, přetěžký, ale já již stále budu stát po Tvém boku a již nikdy Tě neopustím. Nečekejte jediného Spasitele, v t
