Žasnu. Tentokrát ovšem s velkým porozuměním a souhlasem s obsahem článku. Žasnu proto, že jsem se domníval, že této sebereflexe snad ve školství není nikdo schopen. V této době jde opravdu o to začít s prostředky, které jsou, hospodařit. Ve všech dobách však byli často nejvíce slyšet ti, kteří z pořádku a spravedlivé odměny měli strach. Nedomnívám se také, že by plošné zvýšení platů k něčemu bylo a nyní prostě proto, že na něj není. Pokud má někdo nápad, jak prostedky získat lepším hospodařením nebo postihem nešvarů, tak do toho! Ale nejprve peníze získat a pak rozdělit a ne naopak. Toto platí nejen ve školství, ale v celém veřejném sektoru a tam, kde se rozdělují nějaké prostředky na základě netržních mechanizmů. Příkladů by se jistě našlo hodně. Všechny dotace, granty, zakázky bez výběrových řízení když už musí být, nechť jsou pod co nejširší kontrolou.

Souhlasím také velmi důrazně s autorem, že veřejnost, tedy zákazníci, mají právo a povinost se vyjadřovat k tomu jaká bude škola, která bude vzdělávat nové generace, aby kritérii nebyla pouze politická minulost či  současnost nebo přátelské vztahy. Pak bude každý na "svoji" školu pyšný, protože úspěchy absolventů budou úspěchy školy a naopak a značka zaujme i ve školství místo, které jí náleží i ve zbytku společnosti.