S ním ...
S Pavle Tigridem, bohužel, odchází na věčnost nejen člověk hlubokých morálních zásad ale i kus Československé historie, ač v exilu, spojené s postojem člověka, který riskuje vlastní život pro hodnoty, které uznává. Muži jeho velikosti se jaksi už nerodí, prostě: nějak nejsou. V úpadku hodnot, v povědomí dnešní společnosti jaksi zbytečných, je charisma a košatost osobnosti tohoto muže o to víc potřebnější pro tento lid, než stávka státních úředníků, učitelů a jiných pohrobků chamtivších po štědré ruce levičáckých mocipánů. Nevím o nikom, kdo je v morálních postojích, či lidské statečnosti spolu s věkem a zkušenostmi, na úrovni tohoto kultivovaného muže. Je ztrátou nenahraditelnou, čti: neobnovitelnou, a tudíž bolestnou. Tím víc že v této zemi se jen málokomu podaří žít tak smysluplný život. A možná právě proto je pochopitelné, a méně bolestné, že odchází po naplnění vlastního smyslu života, života který stál za to. Jsem rád, že jsem se s ním osobně setkal a jeho stisk ruky považuji za jednu z největších ctí které si opravdu si vážím.
Jeho rodině vyslovuji upřímnou soustrast a jeho duši přeji klidnou cestu na věčnost. S úctou Richard Klíma.
