poděkování publicistovi Crhovi
V různých žebříčcích společensky vážených zaměstnání se učitelé pravidelně umisťují ke konci první pětky. O žebříčky průměrných výdělků samozřejmě nejde. Jsou tedy učitelé ve společnosti skutečně tak vážení? Podle článku Richarda Crhy (MFD 22. 8.) ani náhodou. Je sice obtížné přesně definovat, co svým článkem myslel (jestli), protože jde o snůšku snad osobních traumat (učitel kuřák típající si o futra, nemá rád dějepis), takřka anarchistických blábolů (kšeftmani, kteří nikdy nic nevyprodukují), rádobyvtipných hyperbol (stávka celé září a hurá na houby - těmi se asi budu celý říjen živit, protože stávku mi nikdo nezaplatí) až po závěrečnou rozmělňující utopickou touhu po pouze dobrých a slušných učitelích (také bych uvítal jen dobré a slušné publicisty, leč jsou i ti druzí). Svoji úctu ale asi vyjádřit nechtěl.
Dobrý žurnalista by například neměl psát bez znalosti věci. Crha stejně jako mnozí další se pohoršuje nad 13. a 14. platem. Ve skutečnosti nejde o dva platy navíc, ale o jeden (v mém případě cca 16 000 hrubého), který dostáváme po půlkách v červnu a prosinci. Ale souhlasím; nepotřebuji víc platů, než je kalendářních měsíců. Jde mi o to, kolik si vydělám za celý rok, a jestli mi dají 35 pětitisícových platů, bude to divné, ale pořád stejné peníze. Tuhle jednoduchou početní úlohu by pochopil i žák ZŠ, ale pan Crha možná při hodině počtů zrovna přemýšlel o tom, že i toto učivo se mu nikdy v životě k ničemu hodit nebude.
Ze zákona mám jako učitel nárok na 40 dnů placené dovolené. Na všechny ostatní prázdniny je mi vedením školy zadávána práce. Nejde o to, jestli třeba o vánočních prázdninách vstanu v šest, v sedm sednu k práci a ve tři odpoledne skončím. Opět jde o to, kolik hodin celkem své práci věnuji, a musím vás ubezpečit, že svůj boj o čtyřicetihodinový pracovní týden učitelé beznadějně prohráli.
Některým invektivám pana Crhy přece jen nerozumím. Můžou pouze a hlavně učitelé za to, že už děti na ZŠ experimentují
