Hamas
Dočasné příměří ("hudna") je jen prvním krokem - zdůrazňuje neustále izraelská vláda. Nebude-li po tomto kroku následovat likvidace infrastruktury extremistických organizací, pak Hamas pouze využije příměří pro své posílení a znovuvyzbrojení, což pozdějí povede k ještě krvavějším střetům. V této souvislosti je velkým problémem, že Hamas nemá infrastrukturu v pravém smyslu tohoto slova. Anebo, jak se vyjádřil bývalý vedoucí izraelské bezpečnostní služby Ami Ajalon, infrastruktura palestinských extremistických teroristických organizací vězi v mozcích. Hierachická struktura Hamasu je velmi volná a decentralizovaná. Velmi pravděpodobně existuje jakési vrchní velení, ale jeho příkazy jsou plněny - ovšem, většinou disciplinovaně - nezávislými skupinami, občas jen místně organizovanými. Proto i izraelské vojenské vedení je si vědomo, že lze sice očekávat, že Hamas bude více-méně dodržovat "hudnu", ale nikdy nelze vyloučit "výjimečné" případy. Základ "infrastruktury v mozcích", t.j. široké lidové podpory Hamasu, tvoří školská, sociální a humanitární síť, udržovaná tímto hnutím a ve většině případů vedena velmi efektivně - velmi podobně, jako v případě libanonské Hizbolly. Hamas má dvě tváře, vojenské vedení je úzkostlivě odděleno od tzv. "politického" vedení. Má to dvojitý cíl: rozvoj sociální sítě má hnutí zajistit co nejširší podporu lidových vrstev a jejich závislost na Hamasu; a na druhé straně, sociální síť má zastřít financování teroristické činnosti. Izraelská vláda by chtěla ukončit tuto dualitu - kterou nejen ona považuje za lstivou. Tento cíl sledoval nedávný (neúspěšný) pokus o "cílenou likvidaci" Abdel Aziz Rantisiho, jednoho z politických vůdců Hamasu v Gáze. Hamas dostává finanční a materiální pomoc především od Iránu a Saudské Arábie, a také od moslimských organizací, působících v Americe a v západní Evropě. Iran je přitom veden ideologockými pohnutkami, Saudská Arábie (zrovna tak jako i Egypt) spíše obavou, že extremistický islám pronikne také do těchto