Svrhnout Saddáma bylo správné
Není pravda, že režim Saddáma Husajna byl vojensky slabý a neměl zbraně hromadného ničení. Nejenže tyto zbraně měl, ale opakovaně je použil jak ve válce s Iránem, tak proti vlastním civilistům - Kurdům. Saddám byl vojensky slabý na konfrontaci s USA, ale představoval smrtelné ohrožení pro sousedy Iráku a Iráčany samotné. Rozpoutal dvě války, v nichž padlo více než milion lidí. Pokud by Saddám nebyl svržen, pokračoval by ve své megalomanské agresivní politice, jejímž cílem vždy bylo ovládnout přímo nebo prostřednictvím vydírání sousední státy, zničit Izrael a co nejvíce uškodit USA a demokratickým (tudíž nepřátelským) státům Evropy. Vlastnictví zbraní hromadného ničení pouze zvýšilo Saddámovu nebezpečnost. Není podstatné, zda se tyto zbraně v Iráku najdou, nebo zda se mu je podařilo dokonale ukrýt, zničit nebo odvézt do Sýrie.
Alternativou války nebyl mír, ale permanentní masívní vojenská přítomnost v Perském zálivu, která by mohla odstrašit Saddáma od rozpoutání nové války. Mohla, ale nemusela, neboť Husajn nebyl racionálně uvažující politik. Každou ze svých válek prohrál. Možná by mu potřebné sebevědomí na tu třetí dodala jaderná zbraň, o kterou usiloval (izraelské letectvo rozbombardovalo již v roce 1982 zcela v rozporu s mezinárodním právem a zcela správně irácký jaderný reaktor stavěný údajně k mírovým účelům. Pozoruhodné plýtvání v zemi oplývající ropou.).
Válka je špatná a je ospravedlnitelná pouze tehdy, když zabrání větší válce a utrpení. V případě války proti Saddámovu režimu nebudeme nikdy s jistotou vědět, jaké katastrofě zamezila a zda by tato katastrofa vůbec nastala. Naštěstí. Víme však jistě, že zbavila lidi v Iráku diktátora, který jim za 20 let své vlády přinesl jen smrt, teror a bídu.