Nechceš se sem tam smířit se svým osudem? Chtěl bys občas být v kůži někoho jiného? Přeješ si, čas od času, vyměnit si místo s jiným člověkem? – v některých situacích určitě. Ale měnil bys i se zvířetem? Krátké popřemýšlení snad postačí: Chtěl bys být kuřetem, které si právě griluje hulákající chátra? Chtěl bys být teletem, které je bezprostředně po narození odtrženo od matky? Chtěl bys být seletem, které je ve věku několika týdnů nabodnuto na špíz? Chtěl bys být matkou či otcem těchto dětí? Chtěl bys být kočkou, které zrovna vypíchávají oči? Chtěl bys být opicí, které právě utínají hlavu? Chtěl bys být zvířetem, jehož ostatky se právě nachází na tvé vidličce? Kdo nepřišel na svět jako zvíře, měl velké štěstí. A kdo měl štěstí, neměl by být nevděčný. Štěstí zavazuje. Zavazuje pomáhat těm, kteří štěstí neměli.

Ulevilo by se mi i při jednom jediném býkovi, který by ty hrdiny, ty toreadory, zahnal bídně na útěk a k tomu i celou krvelačnou arénu. Ale vzplanutí laskavějších, mírnějších obětí, ovcí, krav by mi bylo milejší. Nerad připouštím, že se to nikdy nestane; že se před nimi, právě před nimi všemi, nikdy nebudeme třást.