Alana Seydel
25. 6. 2003 11:06
Našla jsem v seznamech jméno svého otce.Ztrávil za války jako student 3 roky v konzentračním táboře. Po válce byl krátký čas zástupce šéfredaktora v brněnských novinách Rovnost. Protože napsal článek proti znárodnování rolníků, byl vyhozen jak z novin, tak z KSC. Dlouho pracoval jako pomocný dělník na stavbě, jako dělník v továrně. Protože měl zdraví podlomené z koncentráku, pomohli mu kamarádi do závodního časopisu a posléze do redakce časopisu Věda a život, kde pracoval za mizerný plat. Zemřel na následky věznění (zničené ledviny) v 49 letech. Můj otec říkal vždy, co si myslel a vždy na to doplácel. Vím, že byl vyslýchán policií. Vím stoprocentně, že nikdy s policií nespolupracoval. Nemůže snad být větší ironie, než ho dnes uvádět jako pachatele. Jeho někdejší vyslýchatelé z StB, co mu zničili život, se mohou opravdu těšit - dosáhli svého.
Jak to, že se dnes věří těmto lidem víc než obětem? Používali přece jména, aby vykázali na papíru úspěchy. Proč myslíte, že v tom prolhaném systému něco opravdu fungovalo? Absurdistán Ceská republika, to zůstalo.