Zlín
Boom na počátku 90. let není spojen s "pracovitou náturou" místních obyvatel, ale s atomizaci slušovického kolosu na na desítky společností, které prostě po čase projedly svůj kapitál, něco si půjčily v bance aby pak dluhy poslaly do Konsolidační agentury, a v závěrečné fázi se transformovaly na živnost "otec a syn v garáži". Mají dnes sice černé auto vyrobené v Bavorsku, ale jejich přidaná hodnota je v tom, že koupí zboží z Číny za padesát a prodají za sto.
To, že Svit nemůže přežít bylo patrné už na počátku 90. let, když jsme začali poznávat, že zboží od Nike či Adidas se nevyrábí v Německu ale v Indonésii, a že v USA se nevyrobí jediná košile za rok, protože za místní - severoamerické výrobní náklady plus marži by si ji nikdo nekoupil. Areál Svitu má na druhou stranu poslední příležitost, aby se z něj nestal slum - stačí se inspirovat některým francouzským městem. Industriální budovy jsou citlivě opraveny na ateliéry, hospody, byty pro mladé, kteří chtějí atypické bydlení ap. A nemusíme ani jezdit až do Francie, stačí se podívat do Stodolní ulice v Ostravě (sic na můj vkus v noci až příliš hlučná)
Velký podíl na současném hospodářském marasmu má bohužel místní politická garnitura. Tolerance podnikatelských aktivit radních, kteří si z radnice dělají pobočky svých firem v zájmu toho, aby po skončení mandátu nemuseli vyhledat Úřad práce (jak řekl pan ex-primátor) je sice dojemný charitativní projekt, ve svém důsledku ale posouvá město právě někam na divoký Východ. Výkon funkce na radnici s vizí "nejdřív si nahrabat, pak vem to ďas" je sice charakteristický pro téměř všechny české a moravské obce, ale na městu velikosti Zlína se to bohužel projeví více než v obci s několika sty obyvateli.