Milý Karle, možná jsem slaboduchý, ale dost dobře jsem nepochopil, co jsi chtěl svým příspěvkem říci. Rozhodně patřím k lidem, kteří jsou bolševizmem popsaným listem. Jinak řečeno, bolševici mi zkazili dvě třetiny života. Nemohl jsem (nebo, abych byl spravedlivý, mohl jsem jen s krajními obtížemi) poslouchat muziku, která se mi líbila, nemohl jsem číst knihy, které jsem si chtěl přečíst , nemohl jsem cestovat a vidět věci, které jsem chtěl vidět. Přesto jsem nikdy nepovažoval a nepovažuji organizace jako rozvědka, kontrarozvědka, StB a další za své (tedy Československé). Tyto organizace a celá řada dalších, stejně jako jakýkoliv výše postavený post ve zcela běžných podnicích byly skutečně vyhrazeny výhradně skalním bolševikům a v tomto slova smyslu skutečně byly komunistické. Považoval bych spíše za pejorativní, kdyby byly považovány také za moje. Nebyly. Neztotožňoval jsem se s nimi, ani s komunistickým státem.

Jestliže je ovšem Tvůj příspěvek míněn tak, že máme, díky své zbabělosti, blbosti a lhostejnosti všichni svůj podíl na tom, že boševický stát mohl vůbec existovat a tyto organizace působit, pak Ti dávám za pravdu a z tohoto hlediska pak tyto organizace skutečně byly naše (Československé).  Vývoj volebních preferencí se zdá tento přístup potvrzovat. Patnáct procent voličů se hlásí ke komunizmu otevřeně, zhruba stejné množství se hlásí ke komunizmu pod jinou firmou a celá řada spoluobčanů má veskrze komunistický způsob myšlení, aniž to vůbec tuší. Ve světle těchto skutečností by tedy zmiňované zločinecké organizace bylo skutečně nutno považovat za naše. Půjde-li to ovšem takhle dál, přestanu se ztotožňovat s národem, ke kterému mám tu smůlu patřit.