turbokapitalisticka skvrna na rece

je beznym ukazem v klauzovskych statech. Kam bychom take prisli , kdyby se nejake ekonomicke subjekty mely starat o ekologii. Z duvodu zisku se odpady odstrani do reky a je to. nejaci ekologicti teroriste nam prece nepolozi ekonomiku kvuli prirodni romantice. jak uci pan profesor - jestli ma priroda problemy, tak at se nejdrive postara sama o sebe a teprve kdyz to "skutecne" nejde, tak at se obrati na pribuzne, dobrocinne spolky a v posledku teprve na spolecnost. Dekujeme.

Re: turbokapitalisticka skvrna na rece

Franto Mottle, reku Moravu si pamatuji ze sedmdesatych let, byl to tekouci mazut... nebo tez parkrat, myslim v roce 75, reka byla od Otrokovic po Uherske Hradiste pokryta ruzovou penou...to byla ta realnesocialisticka skvrna...

...

Říkáte-li veršům také zpěv - a to se říkává- zpíval jsem celý svůj život. A šel jsem s těmi, kdo neměli nic a žili z ruky do huby. Byl jsem jeden z nich. Zpíval jsem jejich bolest, jejich víru, naději a žil jsem s nimi vše, co žili oni.I úzkost, slabost, strach a odvahu i smutek bídy. A jejich krev, když tekla, stříkala na mne. Vždycky jí teklo dost v té zemi sladkých řek, trav, motýlů a náruživých žen. I o ženách jsem zpíval. Oslepený láskou potácel jsem se v životě, zakopávaje o stracený květ či o schod katedrály.

Já mám skvrnu na kalhotách,měl by mi jí někdo pohlídat.

šedý den

Jakýsi šedý omrzelý svit v tvou samotu i do duše se vkrádá, a 'být či nebýt? Nebýt nebo být?' dvé hlasů zmateně se v tobě hádá. Vše lhostejno, co kdysi bývalo. A není vzletů, není inspirací. Dřív aspoň v duši cosi zoufalo. Dnes i ta bolest všechno kouzlo ztrácí. Víc nezabolí život zmařený. Jen jeden pocit ještě v tobě zůstal, že třeba vyrvat svoje kořeny z půdy, s níž těžko po léta jsi srůstal, odejít v lesy, jak kdys Seneca, své tepny otevřít a s klidem zříti, jak do trávy krev zvolna odtéká, jak odtéká s ní marné tvoje žití...