Postoj francie
Vazeni, neda mi to, abych nenapsal komentar k poslednim udalostem v nasi a mezinarodni politicke scene.
Na mou dusi, na vlastni usi a na moje psi svedomi jsem slysel v televizi, jak nas cesky novinar zpovida Dominique de Villepina (cti Vilpeen) - francouzskeho ministra zahranici a taze se ho velmi mirnym a neinvestigativnim zpusobem, nacez zmineny politik s usmevem odpovida a vysvetluje. Cele to probiha nikoliv jako dotazy pripraveneho novinare na nepripraveneho politika na tiskove konferenci, ale prave naopak - z meho pohledu jako zamerne nepripraveneho novinare a pripraveneho politika. Cele je to navic sestrihane nikoliv jako reportaz, ale jako show, novinar v podstate neni videt, a v dobe, kdy je kladena otazka, jsou ukazovany jen ilustrativni zabery.
Kdyz mi pan Villpeen zacal z ust do ucha vysvetlovat, ze podil obchodu s Irakem cinil JEN 3% na francouzskem zahranicnim obchodu, tak mi v usich mirne zaskripalo. Uvedomil jsem si totiz, pravdepodobne narozdil od vetsiny Ceskeho naroda, kolik penez ta "JEN 3%" ve Francouzskem meritku znamena penez celkem. Pro ceske podminky by to bylo jako ztratit zisk do statniho rozpoctu v objemu obratu cca 21 miliard korun (cca 700x0,03).
Kdyz se mi pak pan Vilpeen snazil vysvetlit, z jakeho duvodu vetovali navrh v rade bezpecnosti, tak jsem zustal skutecne stat s otevrenou pusou. Pan Vilpen se me snazil presvedcit, ze "Francie chtela zabranit stretu dvou svetu, dvou kultur a stretu dvou nabozenstvi". Rikal jsem si, jak mohou byt tak drzi a tvrdit, ze berou ohledy na neci nabozenstvi, kdyz prave clenove neregistrovanych nabozenstvi si mohou ve Francii na vlastni kuzi odzkouset, ze Francouzska statni politika nebere na jina nabozenstvi vubec zadny ohled. Podobny utlak nabozenske svobody, ktery je dnes videt ve Francii a ktery je v rozporu s listinou lidkskych prav a svobod, pamatujeme snad jen z komunizmu.
Usty Jacquese Chiraca k nam pred valkou v Iraku zaznelo doporuceni, ze pokud male zeme Evropy (my) nejsme proti valce, tak ze bude lepsi, abychom mlceli. Lidove receno: "Pokud nesdilite nas nazor, tak mlcte, protoze jste prilis mali na to, nez abyste do toho mohli kecat". Pan Vilpeen se snazil vysvetlit aktivitu sveho prezidenta jako "Snahu aby Evropa mluvila jednim jazykem". Z obecne platnych principu vime, ze dobry vedouci musi mit prirozenou autoritu, nikoliv autoritu nasilnou, ziskanou autoritarskymi prostredky, jako v tomto pripade - diplomatickym vyhrozovanim. Problemy s prijetim do Unie, v pripade ze valku podporime, byly z francouzske i nemecke strany zmineny.
Co myslite, nechame si diktovat ? Spokojime se s diktatem prevleceneho komunismu v demokratickem rouse francouzskem ? Podle cinu naseho prezidenta to vypada, ze ano.
)
