Omluvte předchozí(ujela mi ruka).

Martin Komárek má pravdu v popisu důsledků, příčiny však nezmiňuje: V pomínkách vyhroceného právního pozitivismu soudcům nic jiného, než listování ve sbírce, nezbývá. Naše právo nemá žádnou logiku, žádný názorový, světonázorový ani morální základ. Čím více je zákonů, tím více se snaží řešit problémy, které zákonem řešit nejdou - zákon nedokáže, a nemá se vůbec snažit, postihnout celou pestrost možných situací. Má stanovit pravidla, jasná, srozumitelná a vždy platná.Soudy mají být k tomu, aby posoudily, kdy je zákon v jednotlivém případě příliš přísný, nebo naopak jej bylo zneužito proti zájmům, které měl chránit.

Všechny naše zákony posledních let jsou dělány nikoli proto, že by je společnost potřebovala, ale na objednávku lobbystických skupina a byrokratických struktur. Slouží k nemravnému obohacování jen některých jednotlivců z těch prvních a posilování nekontrolovatelné moci těch druhých. V řádně spravovaném státě, by nemohlo být možné aby úředníci rozhodovali na základě svého uvážení, jak je to obvyklé tady. Pro věci, ve kterých je žádoucí, aby byly regulovány, musí být stanovena jasná pravidla, za kterých možné jsou. Úředníkovo právo musí být omezeno na právo ověřit, zda žadatel kritéria splňuje či nikoli. V případe sporu musí rozhodovat třetí strana, na obou zainteresovaných nezávislá, a to by měly být soudy.

U nás je to jinak, zavedli jsme do světové praxe zcela původní novinku: u  nás už neplatí ani to právo pozitivní, a pochopitelně už vůbec ne právo přiřozené, my máme právo buzerantské. U nás se zákony nedodržují, ani neaplikují, u nás se používají - tehdy, a jen tehdy, když se to státní byrokracii, nebo policii, hodí.

Příklad? Jeden triviální: všichni, kdo jezdí autem, dobře vědí, že stačí mít učitý typ auta, nebo určitým způsobem sestavenou SPZ, nebo správnou cedulku za oknem a žádný dopravní předpis, i kdyby jich byly tři tisíce, na vás neplatí. Proč bychom je tedy měli dodržovat my ostatní? 

Jiří Brož, Praha

... jak je videt v nekterych pripadech (Schreiber). Na pokyn shora to jde az neuveritelne rychle. Ostatne podobne je to s medii - nektere pripady se nafukuji, vyrabeji se skandaly jako by na objednavku, jine pripady (i vylozene skandalni) projdou bez povsimnuti. Ministri a urednici si mohou dovolit odpovidat jen tem, kdo je poslouchaji v uctivem predklonu, ostatni arogantne ignoruji: "... s vami se nemam o cem bavit, vse jsem jiz rekl v..."

Kdyz takovy stav novinari ignoruji, at uz z vlastniho presvedceni, nebo proto, ze nesmi vybocit z politicke linie sveho chlebodarce, mohou narikat, jak chteji. Je jen otazka casu, kdy se budou kritizovat maximalne nepoctivi prodavaci a lajdacti delnici opreni o lopatu - vys uz proste nikdo nedohledne.