..
Jako řidič mám povinnost mít za snížené viditelnosti osvětlené vozidlo. S takovýmto vozidlem se blížím ke křižovatce, na které mám mít přednost. Tu přednost dostanu, když budu vidět. Pokud svítit nebudu, přednost nedostanu a způsobím nehodu, viníkem budu já. Mám tedy na této křižovatce svá práva, která jsou ovšem podmíněna také povinnostmi.
A nyní se ptám, jaké povinnosti má za snížené viditelnosti chodec, který se domáhá na přechodu pro chodce svých práv tím, že má mít přednost i když není žádně vidět, protože nemá povinnost být osvětlen, tedy ten, kdo má jeho právo ctít (řidič) nemá možnost včas jeho úsilí zaregistrovat? Kde je ona vyváženost práv a povinností obou, kteří mají být stejnými účastníky silničního provozu? Tento právní vztah nemá v žádné jiné oblasti obdoby, protože řidič vozidla je v tomto případě ve značné nevýhodě tím, že v každém případě bude postihován on, protože se předpokládá, že při incidentu chodec nezpůsobí újmu ani jemu ani autu, ale naopak. Navíc řidič má povinnost znát dopravní předpisy a je z nich přezkoušen, ale chodec nikoli.
Argument, že takovéto ustanovení platí v mnoha zemích ještě neznamená, že je správné a rozumné.
Podle mého názoru je rozumné a hlavně bezpečnéřešení to, že všechny přechody na frekventovaných komunikacích budou opatřeny semafory a na málo frekventovaných, kde není hustý provoz, budou chodci dávat přednost vozidlm. Pokud není provoz tak hustý, aby zabraňoval vůbec komunikaci přejít, nemyslím, že chdec utrpěl újmou, pokud bude muset počkat pár sekund, než auto přejede. Myslím, že by to bylo velice jasné, spravdelivé, bez dohadů a hlavně bezpečné.