Trochu z "jiného" soudku
Michal je ten typ člověka, kterého rádi potkáváte. Má stále dobrou náladu a
umí stále povídat něco pozitivního. Když se ho někdo zeptá jak se má,
obvykle odpoví: "Kdybych se měl jen o chlup lepší, byl bych už dvojčata."
Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý kolega spatný den, Michal mu uměl
vždy ukázat kladnou stránku celé věci.
Byl jsem velmi zvědavý, jak to dokáže. Tak jsem jednoho dne zašel za
Michalem a povídám mu: "Jen se nepřetvařuj, nemůžeš být pořád dobře
naladěný! Jak to děláš?" Michal mi odpověděl: :Každé ráno když vstanu, tak
si povím, že mám na výběr dvě možnosti. Buď budu mít dobrou náladu, nebo si
můžu vybrat tu špatnou. A já si vždy vyberu tu dobrou. A vždy když se mi
přihodí něco špatného si můžu vybrat, zda budu obětí, nebo si můžu vybrat
možnost, že se z toho poučím. A já si vždy vyberu tu možnost poučit
se z toho. Vždy když někdo ke mně přijde a stěžuje si, můžu si vybrat - buď
přijmu jeho neštěstí, nebo si najdu nějakou jinou, kladnou stránku života. A
já si vybírám vždy tu kladnou stránku života."
" Ale to není tak jednoduché!"protestoval jsem. "Ale je." Odpověděl Michal a
pokračoval: "Celý život si vybíráme. Když si odmyslíš všechny ty hlouposti
kolem, každá situace je volba. A ty si vybíráš, jak reagovat na danou
situaci. Ty si vybíráš, jak lidé ovlivňují Tvoji náladu. Ty si vybereš, zda
budeš mít dobrou, nebo špatnou náladu. Jednoduše řečeno - Ty si vybíráš, jak
žiješ svůj život."
Hodně jsme přemýšlel o tom, co řekl Michal. Krátce nato jsem odešel pracovat
z této firmy a začal jsme podnikat. I když jsme se již
neviděli, často jsem o něm přemýšlel, když jsme si vybíral, jak budu žít
svůj život, na místo toho, abych bezhlavě reagoval na konkrétní situaci.
Za několik let jsem slyšel, že Michal měl vážnou nehodu, když spadl z 20
metrové výšky. Po slozite operaci a dlouhých týdnech na lůžku ho nakonec
pustili domů se zdrátovanými zády. Potkal jsem se s ním asi půl roku po této
nehodě. Když jsem se ho zeptal jak se má, odpověděl: "Kdybych se měl jen o
chlup lepší, byl bych už dvojčata." Zeptal jsme se ho, co se mu prohnalo
hlavou, když tehdy dopadl na zem. "První věc, která mi proběhla hlavou byla,
že se těším na dítě, které měla manželka zanedlouho porodit." odpověděl
Michal. "Potom, když jsem ležel na zemi jsem si uvědomil, že mám dvě
možnosti: Mohl jsem si vybrat život, nebo smrt. Tak jsem si vybral život."
A neměl jsi strach? ?" ptal jsem se Michala. Michal mi odpověděl: "
Záchranáři byli skvělí. Stále mi opakovali, že to bude dobré. Ale když mě
přivezli do nemocnice a viděl jsem hrůzu ve tvářích lékařů a sestřiček,
skutečně jsem se lekl. V jejich očích jsem cítil: Toto je mrtvý člověk.
Uvědomil jsem si, že musím něco udělat.."A co jsi udělal?" ptám se ho. "Ale
byla tam velká, nemotorná sestřička, která na mně křičela, jestli nejsme na
něco alergický. ANO, odpověděl jsem. Lékaři i sestřičky
zpozorněli a čekali na moji odpověď. Zhluboka jsem se nadechl a zakřičel
jsem: Na vážné ksichty!" Když se dosmáli, řekl jsem jim: "Rozhodl jsem se,
že budu žít. Operujte mě jako živého, ne jako mrtvolu!"
Michal přežil nejen díky mistrovství chirurgů, ale i díky svému přístupu k
životu. Od něho jsme se naučil, že každý den máme možnost žít naplno. Co
prožíváš, to chceš. Není důležité co se děje, ale jak to člověk přijímá - to
rozhoduje o všem. Proto se netrap, co bude zítra, zítřejšek se o sebe
postará sám. Každý den je dost starostí i bez toho. Kromě toho, dnes je den,
kvůli kterému jsi se trápil již včera.
