malá ukázka toho "the best of" ČSSD
Petr Ibl vystudoval Vysokou školu SNB. Do roku 1989 byl členem KSČ a od roku 1994 je členem ČSSD. V 90. roce se stal ředitele věznice Praha Ruzyně, rok na to byl odvolán a nastoupil jako velitel směny do věznice Pankrác. O rok později, v roce 92, mu byla podle našich informací nabídnuta pozice náměstka ředitele věznice.
Ibl: Nevím nic o tom, že jsem měl být zástupcem ředitele, že jsem se jím na zásah pana Karabce nestal.
Odmítl náměstek Ibl zprvu naší informacil. Zdeněk Karabec byl tehdejším generálním ředitelem Vězeňské služby. On jediný mohl jmenovat ředitele i jejich náměstky v jednotlivých věznicích. Ředitelem pankrácké věznice tehdy byl Zbyněk Čeřovský. Právě on údajně nabídl místo svého náměstka Iblovi.
Čeřovský: Já jsem kapitána doktora Ibla zavolal, já jsme s ním učinil pohovor a zeptal jsem se ho, zda by byl ochoten tuto funkci vykonávat. On si nechal krátkou dobu na rozmyšlenou a potom mi řekl, že by tuto funkci přijal. Čili nastoupil do této funkce a já jsem okamžitě podal generálnímu řediteli vězeňské služby generálnímu řediteli doktoru Karabcovi návrh na jmenování kapitána doktora Ibla do funkce druhého náměstka. To se odehrálo asi během tří dnů.
Náměstek Ibl si tedy nakonec vzpomněl a připustil, že tuto nabídku dostal, ale prý ji odmítl.
Ibl: Když tam byl pan Čeřovský ředitelem, tak jsem nabídku dostal, ale odmítl jsem ji. Já osobně.
Podle Čeřovského se ale Ibl náměstkem nestal, ne z důvodu, že by nechtěl, ale proto, že byl nepřijatelný kvůli své minulosti pro tehdejšího generálního ředitele vězeňské služby Zdeňka Karabce, který jako jediný mohl Ibla náměstkem jmenovat.
Čeřovský: Generální ředitel mi říkal, že kapitán Ibl tuto funkci nemůže dělat. Řekli mi jednoznačně, že ho do této funkce jmenovat nebude a že tuto funkci vykonávat nesmí a nebude. Já jsme kapitána doktora Ibla zavolal, já jsem mu toto rozhodnutí sdělil a on mi řekl, že na základě nově působícího zákona o polici odjede a okamžitě si podal žádost o rozvázání pracovního poměru, respektive o propuštění.
Nově působící zákon o policie se tehdy vztahoval i na vězeňskou službu. A mimo jiných ustanovení dovoloval také těm příslušníkům těchto složek, kteří neprošli lustračním zákonem, že pokud sami okamžitě odejdou nikdo se nebude zajímat o jejich lustrační osvědčení. Náměstek Ibl ale neodcházel prý z vězeňské služby kvůli své minulosti, ale:
Ibl: No protože jsem měl takovou zkušenost, ne dobrou zkušenost, kdy na základě jakýchsi, budu to nazývat shodou náhod, ale já jsme to považoval za určité intriky, kdy jsem já odešel z Ruzyně a přešel jsem na Pankrác, nebo respektive byl jsem přemístěn k výkonu služby z Ruzyně na Pankrác. A jak jsem vám už předeslal, byl jsem na jednání u pana Karabce i u pana ministra a zjistil jsem, že nemá smysl se na to témat nějak bavit, že ta moje spolupráce nebyla žádána, a já jsem necítil oporu ve svých nadřízených a proto jsem odešel.
Náměstek Ibl kategoricky vyloučil, že by tehdy neprošel lustracemi a skutečně nám dokonce i ukázal své negativní lustrační osvědčení podepsané tehdejším ministrem vnitra Janem Rumlem. A prý bylo podrobeno i expertize o pravosti. Jan Ruml si na Iblovo osvědčení nepamatuje a obdobných osvědčení prý podepisoval stovky. Čeřovský je však přesvědčen, že náměstek Ibl ale tehdy nemohl vykonávat funkci náměstka z důvodů jeho činnosti v době totality. Přiznává však, že pro své tvrzení nemá písemné doklady.
Čeřovský: Slyšel jsem, že kapitán Ibl neprošel lustracemi. Já jsme to jeho lustrační osvědčení neviděl, protože nikdo z nich nebyl povinen tehdy nikomu nic ukazovat, když na vlastní žádost odešel. Potom jsem byl ještě informován o nějakém jeho působení na nějaké škole ministerstva vnitra v Sovětském Svazu.
Spojili jsme se i se Zdeňkem Karabcem, který tehdy odmítl jmenovat Ibla do funkce náměstka. Ten nyní působí v institutu pro kriminologii pod ministerstvem vnitra. Karabec ale odmítl mluvit na mikrofon. Sice si vzpomíná na Iblův případ, ale myšlenkami je prý už úplně někde jinde a k Iblovi se nechce vracet. Jeho tehdejší náměstek Milan Hulík, který byl členem tehdejších prověrkových komisí, si ale na Petra Ibla pamatuje docela dobře. Tvrdí, že patřil k velmi kontroverzním postavám, u nichž se zvažovalo, zda vůbec mohou dále působit ve vězeňství. Zároveň vyvrací Iblovo tvrzení, že by o funkci náměstka věznice neměl zájem.
Hulík: Po tolika letech, asi po osmi letech nemohu mluvit s naprostou přesností, ale jsem přesvědčen o tom, že pan Ibl tehdy tu funkci přijal, protože si nepamatuji případ, že by někdo z tehdejších příslušníků a funkcionářů sboru nápravné výchovy odmítl nějakou vyšší nabízenou funkci.
Ibl tvrdí, že s tehdejšími praktikami STB neměl nic společného a k odchodu z vězeňské služby jej prý vedly zcela jiné důvody. Zároveň odmítl, že by kdy byl na školení v Moskvě.
Ibl: Pokud zas by zmínění pánové byli objektivní, tak by se mohli vyjádřit k tehdejší situaci, která byla obecně i ve vězeňství, a když jsem poukazoval na určité problémy a chyby, takže jsem byl označen jako člověk, že pokud bych měl zastávat funkci, tak musím být loajální vůči vedení vězeňské služby a ne že bych je kritizoval.
Ibl nás navíc odkázal na personální složky vězeňské služby. Ty jsou však dnes, stejně jako archívy pod ministerstvem vnitra, už neúplné a řada z nich byla skartována nebo rozkrade