Není řešení
Vžijme se do uvažování pedofila - on nemůže za to, že ho sexuálně vzrušují děti, jak správně uvádí nick "beef-eater" níže. Takový člověk, je-li zodpovědný, stojí před rozhodnutím: požádám o pomoc - a budu do smrti sledován a pod dohledem, vždy budu podezřelý, pokud se v místě mého pobytu stane něco nějakému dítěti, policie vtrhne do mého bytu, když se v sousedství zatoulá školačka. Když se ke své úchylce přiznám, budu vyřazen ze života; časem se "to" dozví zaměstnavatel a příjdu o práci, vždyť nikdo normální se mnou nebude chtít spolupracovat. Pokud se "to" dozví mé okolí, budu vyštván nebo rovnou zlikvidován; dav nemyslí, dav koná, bohužel nejčastěji podle nejtupější své součásti. Příbuzní se ode mně odvrátí, přátelé odejdou. Moje manželka se se mnou rozvede a vyhraje soud jen proto, že jsem "nebezpečný úchylák", ačkoliv bych v životě... Později soud rozhodne, že nesmím vidět své děti, protože bych je mohl zneužít. Varianta č. 2: Nechám si svoji úchylku pro sebe. V tomto případě platí, že stejně jako jiné "slastnavozující" činnosti je i zde pro získání stejného prožitku nutné stupňování. V patnácti letech chlapci stačí k sexuálnímu vzrušení pohled na spoře oděnou dívku ladných tvarů (často i neladných). Po deseti letech manželství chlapa nemusí vzrušit ani poměrně tvrdé "péčko". Znamená to, že pedofil, který se dokáže dlouho kontrolovat tím, že masturbuje nad obrázky pedofilního charakteru, může dříve, nebo později - a většinou později, jak ukazuje realita - ublížit dítěti. Ale: 99 % pedofilů neublíží nikdy, jejich zábrany jsou silnější, než jejich sexuální pudy (každý normální chlap nejméně jednou v životě zažil situaci, kdy hezká a zajímavá děva v něm vyvolala takovou bouři hormonů, že si musel sednout, nebo si dát studenou sprchu). Jenže to jedno procento se ovládnout nedokáže - tito lidé jsou zcela právem posláni systémem na smrt (nikoliv odsouzeni k trestu smrti, pouze uvězněni mezi lidmi, pro které je dítě svaté). Proč ale mají pro toto jedno procento trpět ti, kteří svoji úchylku zvládají ? Sám jsem několikrát stránky, nabízející dětské porno navštívil - jsem standardně zvědavý člověk a tak, jako se někdo ze zvědavosti podívá například na pitvu nebo na operaci tlustého střeva, tak já jsem se podíval na tyto stránky. Jsem pedofil ? Jsem *Podezřelý* ? Asi ne. Hnusí se mi lidé, kteří vyrábí obsah těchto stránek, ale úplně stejně se mi hnusí ti, kteří označí nesmytelnou nálepkou někoho, kdo se pouze podíval. Jak se mohlo stát, že se dostali někteří podezřelí do novin ? Vždyť snad platí presumpce neviny a předpokládám, že i v GB funguje obdoba našeho zákona na ochranu osobních informací ? Kterýpak důstojník policie asi tuto informaci prodal ? Kdyby policie nezaměstnávala na postech vyšetřovatelů tupce, neschopné odeslat email, byla by pravděpodobně schopna zlikvidovat ty, kdo skutečně děti zneužívají; ostatně téměř veškerá nabídka dětského porna jde přes internet. Není řešení - systém ochrany slušných lidí, vybudovaný naší civilizací, prostě nedokáže pojmenovat problém.