Diskuze

Švýcaři nabízejí kvalitní sebevraždu

Zpáteční jízdenku si nekupují. Cestují pouze do Curychu a už nikdy zpět. Říká se jim "turisté smrti". Trpí nevyléčitelnou nemocí a jezdí do Švýcarska zemřít. Dobrovolně. Ale nejsou přitom osamoceni. V útulně zařízeném bytě v centru Curychu jim lékař podá poslední nápoj smrtelnou dávku barbiturátů rozpuštěných ve vodě.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Honza

8. 4. 2003 21:05
SSSR
Zavolali lekare k umrti generala SSSR.  Naridili mu:  Napis: "Zasebevrazdil se mochomurkama".  Kdyz uz to bylo po treti, lekar se brani:" Ale on ma v hlave diru!" " Napis otrava houbama!"  Krikne komisar.  "On ty houby totiz odmitl jist!"
0 0
možnosti

Achbože

24. 1. 2003 14:19
Vy všichni ze zásady vtipní
Jste zřejmě všichni mladí, zdraví a (snad jen) z těchto důvodů značně omezení.
0 0
možnosti

lopata

22. 1. 2003 19:23
je to sranda..
..asi sem totalni nut..ale delam si srandu jak ze smrti tak i ze zivota...zivot je hra...a pro nektery lidi je smrt vyhra...bingoooo
0 0
možnosti

lopata

22. 1. 2003 19:20
Alf je nejlepsi..
..jestli si pamatujete ten serial...nic moc...ale jedna vec me tezce pobavila...,,kdyz Alf nemohl pochopit ,,ze lidi nevedi ..kdy zemrou...a doslova rekl.."jak muzete zit v takovy nejistote????"na jajich planete totiz kazdej vedel kdy umre...cooool..myslim..pohodaaaaa
0 0
možnosti

lopata

22. 1. 2003 18:27
to by se melo uzakonit !!!
...myslim skvela vec...ja s tim taky pocitam...az prijde muj cas...,,nenecham to na nejakych pochybnych doktorech,,,aby mi rikali..jakou mam nadeji...a podobny blbosti...,,jen kdyby jste vedeli????..kolik lidi odejde dle vlastniho rozhodnuti...,,de facto zijeme jen abysme jednou umreli..ne???ale do Curychu nepojedu..zbytecny vydaje..znate to...hezky v klidku...a je to!!! ..spousta lidi odesla timto zpusobem...treba jako Brodsky.. akorat jedny veci se bojim..a to ,ze mi prestane fungovat mozek..a ja na smrt uplne zapomenu...(skleroza)...zaverem..hezkou smrt..))))))
0 0
možnosti

tom

22. 1. 2003 13:35
vaše péče o ostatní je dojemná
to myslím ironicky.
Kromě obavy, aby to nebylo zneužito - zejména příbuznými nebo u (duševně) postižených. Právě proto je dobré, že se o tom veřejně mluví, má na to vlastní spolek (ne firmu), že v tom hrají roli lékařské posudky...
Jinak je to věc každého z nás jak svůj život naplníme, ev. na závěr ukončíme. Starejme se o ten svůj a ostatním nechme právo jejich volby.
Já osobně raději uvítám kvalitní koktejl od odborníků než abych v dané situaci spoléhal na vlastní schopnosti. Popdobně to řeším i u topenářů, instalatérů, autoopravářů ... tak proč bych při sebevraždě odmítal pomoc?
0 0
možnosti

Robert

22. 1. 2003 11:14
Moc jasné mi to není.
Proč, chci-li si vzít pilulky, musím jet právě do Curychu? To se nemůžu otrávit kdekoliv a bez pomoci bývalého novináře??
0 0
možnosti

Moravak

22. 1. 2003 10:22
Něco tady nehraje
1. Minelli není lékař, ale bývalý novinář
2. On sám nikdy u žádné sebevraždy neasistoval
3. Chce vždy znát přesnou hodinu úmrtí
4. Minelli pošle pacienta k švýcarskému lékaři, který posoudí zdravotní záznamy pacienta a rozhodne, zda je skutečně nevyléčitelně nemocný
5. Dignitas má v současné době kolem 2000 členů, kteří platí roční příspěvek 17 eur
6. Pokud se pacient nemůže dostavit, Minelli v doprovodu lékaře za ním přijede. "Ne všem zájemcům je vyhověno"
7. Když už pacient přicestuje do Curychu zemřít, je ubytován
8. Jak je to s pohřby, s dědictvím a majetkem, s případnými závětmi ?
9. Pokud někdo na smrti těchto lidí nevydělává, tak proč to vlastně dělá ? 
Vidíte, je to minimálně již 9 podezřelých bodů, které jenom vyplývají z tohoto článku. O dalších nevíme. Je proto naprosto v pořádku, že se tím bude zabývat švýcarský parlament a doufám, že to i zakáže.
Otázky života a smrti by neměly být v rukou soukromých organizací. Samotná myšlenka, že někdo smrtelně nemocný a trpící nepředstavitelnými bolestmi bez naděje na vyléčení, má právo požádat stát (to jest lékaře a soudy), aby mu pomohli vzít si sám život, je podle všeho správná. Nakonec platil si celý život své zdravotní pojištění, tak přece se může svobodně rozhodnout, co za ty peníze v případě své potřeby žádá. O každém konkrétním případě by však měli rozhodovat nejenom lékaři, ale i soudy, nemyslíte ?     
0 0
možnosti

Kája

22. 1. 2003 8:59
POZOR
Všem zastáncům takovéhoto způsobu odchodu ze života. Domnívám se, že velmi snadno může dojít k zneužití tohoto způsobu. Je spousta lidí, kteří jsou nevyléčitelně nemocní a trpí, ale bojují do posledníhi dechu. A možná, že jen liknavost jejich příbuzných, nezájem a ulehčení sobě samým uvidí možnost v této metodě jak se zbavit nepříjemností spojených s péčí o nemocného. Jak může některý člověk, kterého nemoc postihla i mentálně rozhodovat o své smrti? Kdo dává právo nejbližším rozhodovat o životě nemocného? Chápu, že jsou případy, kdy nemocný si přeje odejít z tohoto života, ale i kdyby ve svém utrpení cítil lásku nejbližších tak by se mu odcházelo ze života lépe. Před rokem zemřel můj otec. Měl rakovinu průdušnice a trpěl velmi (při tomto způsobu nemoci člověk nemůže dýchat a v poslední fázi se udusí). Snažili jsme se být pořád s ním a nést jeho nemoc s ním. Trvalo to 9 měsíců. Nikdy jej nenapadlo si vzít život, myslím si, že přes všechnu bolest mu bylo bližší cítit lásku své rodiny a blízkých. A my? Všechny nás to vychovalo. Prožili jsme něco co se těžko dá popsat. Je to vjem, který člověka formuje a to pozitivně. Vychovalo nás to. Kdyby jsme řekli ano sebevraždě tak bych si nemusel nikdy uvědomit jak jsem miloval svého otce a jak miloval on mne. Naše děti viděli jak se chováme a věřím, že to byl příklad i pro ně. Nechtěl bych, aby moje dcera se v den mé smrti smířila s tím, že vypiji jed a v jeden okamžik se se mnou rozloučí.
0 0
možnosti

Václav K.

22. 1. 2003 11:33
Re: POZOR
Zneužít se dá cokoliv, i dřevěná vařečka. V otázce eutanazie jde o právo člověka vybrat si vlastní způsob smrti. A nikdo mi nebude říkat, abych trpěl jen proto, že je to obrana proti zneužití.
0 0
možnosti

Dan

22. 1. 2003 8:46
V rodině jsme měli bolestivé a zdlouhavé umírání na rakovinu. Člověk se ztrácí před očima, kroutí se neustále bolestí, zvrací a klepe se zimnicí. Poté, v posledním stádiu nemoci, se nasadily silné utišující prostředky, které však zároveň způsobily, že tělo sice ještě žilo, ale duch (=rozum) už odešel. Člověk pak blábolí z cesty a rodinným příslušníkům takový pohled rve srdce. Právě tohoto stádia se dědeček obával nejvíce - že ho rodina uvidí a zapamatuje si jako bezvládnou trosku, neschopnou kontrolovat ani ty nejzákladnější tělesné potřeby, a ne jako toho v několika různých oborech vzdělaného člověka plynně mluvícího sedmi cizími jazyky, kterému se nevyrovnám zatím ani z poloviny. Několikrát si posteskl, že kdyby to bylo stoprocentní, tedy nikdo by ho nezachraňoval, a kdyby se nebál bolesti, která "amatérskou" sebevraždu (například skok z okna) doprovází, tak by to své utrpení ukončil. Je mi velice líto, že dědeček tenkrát neměl stejnou možnost volby, jako ten v článku popisovaný Angličan na své poslední cestě do Švýcarska.
0 0
možnosti