V době, kdy komunisté plnili své koncentrační tábory skutečnými odpůrci komunismu, byl Petr Pithart se svými rodiči - komunistickými diplomaty, kde jinde než na Západě. On tam v té době totiž studoval… Koncem 50. let, kdy lágry přetékaly, se rozhodl vystudovat komunistická práva aby se jimi mohl za nelidské komunistické diktatury jako státotvorný doktor práv dobře živit. To se mu taky podařilo. Pracoval 8 let jako odborný asistent na katedře komunistického „Státu a práva“ . Už jako student vstoupil na přelomu 50. a 60. let do komunistické strany, kde strávil celé mládí. Mezitím, po skončení Právnické fakulty UK, jako věhlasný znalec nepřátelského Západu, navíc se 100% prověřením, vyučoval na vojenské škole v Bruntále velite l ské kádry komunistické armády pro jejich tažení na Západ. Tuto epizodu byste však v jeho oficiálním životopise marně hledali. Ještě ve druhé polovině 60. let vyhazoval ze své kanceláře na fakultě studenty, kteří ho při vstupu nepozdravili „čest práci“. Dů v ěru, vloženou do něho komunistickou stranou, nikdy nezklamal. Po sovětské okupaci byl opět vyslán na studia na Západ, ale na výzvu komunistické strany se už po třech měsících disciplinovaně vrátil z tohoto nelidského světa „vykořisťování a bezpráví“ zpět d o své milované okupované vlasti pokračovat v budování socialismu. Situaci však ani tím nezachránil a lukrativní post na fakultě komunistického „Státu a práva“ musel ke své velké lítosti přepustit ještě kovanějším soudruhům. Nelze se proto divit, že po tak o vém nevděku natolik zatrpkl, až nakonec podepsal spolu s množstvím komunistickou stranou podobně nedoceněných soudruhů Chartu77. Ke své nejslavnější knize „Osmašedesátý“, považovanou za klasiku tzv. "omluvenkové literatury", se až do 90. roku nikdy nepřih l ásil. Věděl, že tím by se rodné KSČ nezavděčil a sobě nepomohl. Po listopadu pak přesně naopak. Vždy dobře věděl, co je a co není pro něho výhodné. Sám říká, že jako chartista strávil 48 a 96 hodin na policejní cele předběžného zadržení. Při jeho nesporný c h „kádrových kvalitách“ není divu, že tohle byl celý jeho „trest“, kterým si KSČ nechala zaplatit. Udělejme si úměru: 8 let v KSČ - 144 hodin v „protikomunistickém odboji“… Pan Cibulka 43 800 hodin. Po 17. listopadu 1989 pak byl tento „odpůrce komunismu“ v ybrán za předsedu české vlády. Vybrali dobře! JUDr. Petr Pithart zajistil naprostou beztrestnost všem komunistickým zločincům 40., 50., 60., 70. a 80. let. Na takového prezidenta bychom mohli být hrdí!   

Zbavme se politickych "rudych" mrtvol jiz jednou pro vzdy. Pithart je bezpaterna bolsevicka svine, ktera legalizovala zlociny Komunismu....

V LN  z 8. ledna 2003 jsem si  se zájmem přečetl vyjádření kandidáta na presidenta ČR Petra Pitharta na téma „Pithart jako aktivní odpůrce komunismu“. Tedy něco, o čem jsem do té doby nic nevěděl. V touze po poznání hrdinské minulosti našeho budoucího presidenta Petra Pitharta jsem propátral světový Internet a co jsem nezjistil: V době, kdy komunisté plnili své koncentrační tábory skutečnými odpůrci komunismu , byl Petr Pithart se svými rodiči - komunistickými diplomaty, kde jinde než na Západě. On tam v té době  totiž studoval… Koncem 50. let, kdy lágry přetékaly, se rozhodl vystudovat komunistická práva aby se jimi mohl za nelidské komunistické diktatury jako státotvorný doktor práv dobře živit. To se mu taky podařilo: Pracoval 8 let jako odborný asistent na katedře komunistického „státu a práva“. Už jako student vstoupil na přelomu 50. a 60. let do komunistické strany, kde strávil celé mládí. Mezitím, po skončení Právnické fakulty UK, jako věhlasný znalec nepřátelského Západu, navíc se 100% prověřením, vyučoval na vojenské škole v Bruntále velitelské kádry komunistické armády pro jejich tažení na Západ. Tuto epizodu byste však v jeho oficiálním životopise marně hledali. .. Ještě ve druhé polovině 60. let vyhazoval ze své kanceláře na fakultě studenty, kteří ho při vstupu nepozdravili „čest práci“. Důvěru, vloženou do něho komunistickou stranou , nikdy nezklamal. Po sovětské okupaci byl opět vyslán na studia na Západ, ale na výzvu komunistické strany se už po třech měsících disciplinovaně vrátil z tohoto nelidského světa „vykořisťování a bezpráví“ zpět do své milované okupované vlasti pokračovat v budování socialismu. Situaci však ani tím nezachránil a lukrativní post na fakultě komunistického „státu a práva“ musel ke své velké lítosti přepustit ještě kovanějším soudruhům. Nelze se proto divit, že po takovém nevděku natolik zatrpkl, až nakonec podepsal spolu s množstvím komunistickou stranou podobně nedoceněných soudruhů Chartu77. Ke své nejslavnější knize „Osmašedesátý“ , považovanou za klasiku tzv. "omluvenkové literatury", se až do 90. roku nikdy nepřihlásil. Věděl, že tím by se rodné KSČ nezavděčil a sobě nepomohl. Po listopadu pak přesně naopak. Vždy dobře věděl, co je a co není pro něho výhodné. Sám říká, že jako chartista strávil 48 a 96 hodin na policejní cele předběžného zadržení. Při jeho nesporných „kádrových kvalitách“ není divu, že tohle byl celý jeho „trest“, kterým si KSČ nechala zaplatit.  Udělejme si úměru: 8 let v KSČ x 144 hodin v „protikomunistickém odboji“… Pan president Václav Havel byl ve vězení 43300 hodin. Pan Cibulka 43800 hodin. O panu Uhlovi nemluvě, neboť ten má za sebou spolehlivě více něž 50000 hodin. Po 17. listopadu 1989 pak byl tento „odpůrce komunismu“ vybrán za předsedu  české vlády. Vybrali dobře! JUDr.  Petr Pithart zajistil naprostou beztrestnost všem komunistickým zločincům 40., 50., 60., 70. a 80. let. Na takového prezidenta můžeme být hrdí!

Vážený pane,

je mi velmi líto, že o funkci presidenta se uchází člověk, který tvrdí, že hlasy nikde nekoupil, když já vím, že opak je pravdou. Jsem totiž z Pelhřimova, kde v senátních volbách kandidoval p. Litomiský, bývalý to disident a p. Štěch, bývalý to komunista. Vy, pane Pitharte, přestože nejsme Vaším volebním obvodem a není Vám nic do toho jak se voliči u nás zachovají, jste těsně před volbami zavolal panu Štěchovi a domluvil s ním oboustranně výhodnou koupi - já ti vyjádřím podporu v senátních volbách a ty mi to oplatíš při volbách do čela senátu a při volbách presidentských. Veřejnou podporu jste panu Štěchovi vskutku vyjádřil a on Vám to jistě vroucně oplatil. Nemluvte prosím, tedy o tom, že jse si žádné hlasy nekupoval, protože to je Lež.

Milý vole, přečti si to, co jiný přispěvatel uvedl výše. Abys to nemusel hledat, tak ti to tady opakuji celé.

 V době, kdy komunisté plnili své koncentrační tábory skutečnými odpůrci komunismu, byl Petr Pithart se svými rodiči - komunistickými diplomaty, kde jinde než na Západě. On tam v té době totiž studoval… Koncem 50. let, kdy lágry přetékaly, se rozhodl vystudovat komunistická práva aby se jimi mohl za nelidské komunistické diktatury jako státotvorný doktor práv dobře živit. To se mu taky podařilo. Pracoval 8 let jako odborný asistent na katedře komunistického „Státu a práva“ . Už jako student vstoupil na přelomu 50. a 60. let do komunistické strany, kde strávil celé mládí. Mezitím, po skončení Právnické fakulty UK, jako věhlasný znalec nepřátelského Západu, navíc se 100% prověřením, vyučoval na vojenské škole v Bruntále velite l ské kádry komunistické armády pro jejich tažení na Západ. Tuto epizodu byste však v jeho oficiálním životopise marně hledali. Ještě ve druhé polovině 60. let vyhazoval ze své kanceláře na fakultě studenty, kteří ho při vstupu nepozdravili „čest práci“. Dů v ěru, vloženou do něho komunistickou stranou, nikdy nezklamal. Po sovětské okupaci byl opět vyslán na studia na Západ, ale na výzvu komunistické strany se už po třech měsících disciplinovaně vrátil z tohoto nelidského světa „vykořisťování a bezpráví“ zpět d o své milované okupované vlasti pokračovat v budování socialismu. Situaci však ani tím nezachránil a lukrativní post na fakultě komunistického „Státu a práva“ musel ke své velké lítosti přepustit ještě kovanějším soudruhům. Nelze se proto divit, že po tak o vém nevděku natolik zatrpkl, až nakonec podepsal spolu s množstvím komunistickou stranou podobně nedoceněných soudruhů Chartu77. Ke své nejslavnější knize „Osmašedesátý“, považovanou za klasiku tzv. "omluvenkové literatury", se až do 90. roku nikdy nepřih l ásil. Věděl, že tím by se rodné KSČ nezavděčil a sobě nepomohl. Po listopadu pak přesně naopak. Vždy dobře věděl, co je a co není pro něho výhodné. Sám říká, že jako chartista strávil 48 a 96 hodin na policejní cele předběžného zadržení. Při jeho nesporný c h „kádrových kvalitách“ není divu, že tohle byl celý jeho „trest“, kterým si KSČ nechala zaplatit. Udělejme si úměru: 8 let v KSČ - 144 hodin v „protikomunistickém odboji“… Pan Cibulka 43 800 hodin. Po 17. listopadu 1989 pak byl tento „odpůrce komunismu“ v ybrán za předsedu české vlády. Vybrali dobře! JUDr. Petr Pithart zajistil naprostou beztrestnost všem komunistickým zločincům 40., 50., 60., 70. a 80. let. Na takového prezidenta bychom mohli být hrdí!