Víra
Pokud není k dispozici o mnoho víc než víra, že USA vědí, co dělají, tak nevidím žádné důvody, proč by se jiné státy včetně ČR měly vměšovat.
Američané prý mají důkazy - ale nikomu je neukázali.
Saddám je možná diktátor, ale národy mají právo mít takovou vládu, jaká jim vyhovuje. I s vydatnou pomocí amerických zpravodajských služeb je irácká opozice slabá a neschopná.
A co se ideálů demokracie týče - Bush byl přece zvolen prezidentem, i když nedostal většinu hlasů, takže kdo je horší - diktátor, nebo diktátor hrající si na demokrata a spasitele světa?
Žijeme v dobách nové inkvizice - stačilo nahradit slovo "kacíř" slovem "terorista" a hned víme, kdo je nepřítel.
A zájem o naši protichemickou jednotku je taky velmi průhledný - jde o získání spojenců na úrovni vlád zemí, které budou ochotny "do toho jít" s američany.
Je ostatně značně naivní myslet si, že v případě nasazení zbraní hromadného ničení kteroukoli stranou konfliktu (jediný kdo je má na 100% a je ochotný je použít jsou USA a Izrael), bude našich 100 nebo 250 chrabrých chemiků ošetřovat stovky tisíc zasažených a umírajících lidí a ještě dbát o svou bezpečnost.
Ale nejsmutnější figurkou je pro mě stejně ministr obrany Tvrdík a jemu podobní.
Bylo mi ho líto, už když se v televizi svěřoval, že rozhodnutí sestřelit civilní letadlo mířící k Praze při nácviku spolupráce s americkými piloty před summitem NATO bylo nejhorší chvílí v jeho životě.
Asi moc zajímavý život chudák nemá.
A teď se všichni třesou, až budou moci ukázat, jak skvělí jsou vojáci v Iráku.
Strašně bych si přál, aby k tomu dostali plnou příležitost bez výhod, které jim v oblasti dá spojenectví s nejsilnější zemí na světě.
Ono se totiž říká "válka", ale myslí se spíš "okupace" - nikdo doopravdy nepředpokládá, že tam, kam by naši vojáci vstoupili, byl ještě nějaký nepřítel naživu.
Ale právě víra ve zdrcující technickou převahu nad nepřítelem většinou předchází velké tragédii - římské legie v Teutonském lese, Vietnam, Afghánistán. Ve všech těchto případech se odhodlání a důvtip ukázalo jako rozhodující.
Možná ne v roce 2003 v Iráku, ale jednou se to stane.
A jestli se naši vojáci budou i nadále tak nadšeně hnát kamkoli, kam jim velký bratr nakáže, jednou se jich vrátí třeba polovina - slepí mrzáci, naříkající lidské trosky budící se s pláčem ze spaní - tak totiž vypadá válka.
Dan K.
Brno