Milovníkům Kima a Saddáma
Kim O-i: "KLDR je jednou z prvních zemí v regionu, která zahájila tajný výzkum a vývoj jaderné a raketové technologie. Posledních 20 le t své vlády pokláda Kim Il-sung otázku jaderného výzkumu za prvořadou. Jako jeden z prvních vůdců zemí třetí světa pochopil význam nukleárních zbraní. Názornou lekci mu daly USA, když svrhly bomby na Hirošimu a Nagasaki a ukázaly tak, že atomová bomba není žádným "papírovým tygrem", ale že může sehrát rozhodující úlohu v dosažení vítězství nad nepřítelem. Vývoj jaderných zbraní se stal prioritou KLDR. V polovině devadesátých let měla armáda KLDR (mimochodem, armáda se řekne korejsky kundä) 32 pěchotních divizí, 2 tankové, 38 samostatných brigád, z toho 7 tankových a 22 jednotek zvláštního určení, asi 3700 tanků, 1960 obrněných vozidel, 6800 děl, 730 bojových letounů, 460 vojenských lodí a 27 ponorek. Počet vojáků byl 1127000 lidí (5% obyvatelstva). Na armádu je vydáváno přes 20% HDP. Heslem je "přeměníme celou zem na pevnost". Podle svědectví uprchlíků je množství tajných základen v horských jeskyních a v podzemí. Na ostrovech Daiwa, Dž ungwei a Rjuko jsou ve skalách celá tajná města se skladya opevněnými objekty vojenské infrastruktury. Stupeň militarizace KLDR se projevil v ekonomické oblasti, dochá zí k prohlubování krize. V roce 1956 byla uzavřena smlouva mezi SSSR a KLDR o mírovém využívání jádra a desítky korejských stážistů pracovaly v SSSR. V roce 1964 bylo za pomoci SSSR v Jongbjonu založeno výzkumné středisko, kde probíhaly práce na vývoji jaderných zbraní. O rok později byl zprovozněn reaktor s výkonem 5 MW. V osmdesátých letech byl uveden do provozu další reaktor, schopný až 50 MW výkonu. Byly zahájeny práce na dvousetmegawattovém reaktoru u Tchongčchongu. Všechny reaktory mají dvojí urč ení; mohou vyrábět proud a mohou sloužit k výrobě plutonia. Otázkami jaderného programu se zabývá ministerstvo jaderného průmyslu, které je součástí Státní administrativní rady (kabinet ministrů). Na vrcholu stojí Kim Čong-il, kterému podléhá Ústřední lidový výbor a Stá tní výbor obrany. Ústřednímu lidovému výboru je podřízeno ministerstvo státní bezpečnosti a Státní adm. rada, která řídí jaderný program prostřednictvím ministerstva veřejné bezpečnosti, min. jaderného průmyslu a výbor hornického průmyslu. Mezi těmito orgány jsou rozděleny kompetence a odpovědnost za jaderný program. Otázkou je, jakým množstv ím plutonia už KLDR disponuje. Vysoký stupeˇu utajení nedovoluje tuto otázku zodpovědět přesně, jsme odkázáni na přibližné výpočty a odhady zvláštních služeb. Vycházíme z toho, že lze vyrobit cca 1 gram plutonia na každý 1 MW vý konu reaktoru, což by znamenalo, že 50 MW reaktor může vyrobit asi 20 kg plutonia za rok, což by stačilo na vý robu 4-5 hlavic. Rozvědky se ale v odhadech množství plutonia, kterými Pchjonjang disponuje, rozcházejí. Ze zprávy ředitele KGB V. Krjučkova z roku 1990 (zpráva N363 -k pro politbyro ÚV KSSS) vyplývá, že KLDR vJongbjonu dokončila práce na výrobě výbušného zařízení. Za tři roky uvádí rozvědka, že KLDR jadernými zbraněmi nedisponuje. v lednu 1994 navštívil ředitel rozvědky Jevgenij Primakov Jižní Koreu. Podle informací, které zvěřejnil jen Soul, byla hlavním tématem rozhovorů s presidentem Kim Jong- samem problematika jaderného programu KLDR. Není vylouč eno, že se objevily nové skutečnosti, které vzbudily zvýš enou pozornost Moskvy. Americká rozvědka tvrdila, že už v roce 1993 měla KLDR plutonium pro jednu hlavici a odhadovala, že v roce 1995 bude mít 5-6 hlavic. Při návšt ěvě JK v roce 94 tento odhad US ministr obrany potvrdil a odvolával se na názory vojenských specialistů. Japonská tajná služba odhadovala v roce 93 zásoby plutonia na 16-24 kg. Když v roce 94 uprchl do Japonska inženýr Kim Te-ho, uvedl, že už v roce 1988 měli 12 kg plutonia(!). Všichni se však shodují na tom, že v KLDR porobíhá po mnoho let p řísně utajovaný vývoj nukleárních zbraní a hromadění zásob plutonia a během 30 let má Korea rozsáhlou jadernou infrastrukturu od výzkumných až po výrobní zařízení, např .: uranové doly, Universita chem. průmyslu, závod na vý robu oxidu uranu (UO2), Výzkumný ústav jaderné energie, Pchjongsongská universita, Universita Kim Il-songa Pchjongjang, Tech. universita Kim Čcheka, pakčchongské Centrum atomové energie, kde se zbraně vyrábějí, Cetrum pro protiatomovou ochranu v Pusanu. V Jongbjonu je Výzkumné středisko atomové energie, zahrnující např. Institut jaderné fyziky, Institut jaderné elektroniky, Institut pro výzkum izotopů, Institut radiační chemie, reaktory, radiochem. laboratoře atd atd." Stálo by se zabývat také nákupem a vlastním vývojem raket, od ruských raket Frog ze šedesátých let, přes modifikace scudů (SCUD -V, SCUD-S) až po rakety řady Nodong (dělník) a Taepodong, které zasáhnou nejen Jižní Koreu, ale i Japonsko, americké zálkladny (např. Guam), ale dokonce i samotné území USA ( Aljaška). Dále o spolupráci s Lybií a dalšími arabskými státy, o eminentním zájmu Iráku na kšeftech s třístupňový mi raketami Taepodong-2 atd. Ať se na to člověk podívá z kteréhokoli pohledu, irácké chemické zbraně a severokorejský jaderný program k žádným obranným účelům neslouží. Jde o režimy, vedené šílenci a fanatiky, kteří čekali, že se na světě najde dostatek podlých krys Schrö derova typu a svět se rozdělí do malých zájmových skupinek, které půjde snadněji ovládnout. Místo toho jsme svědky toho, že se civilizovaný svět spojuje proti Ose zla, proti které se postavili i odvěcí rivalové a nepřá telé do jednoho šiku, ve kterém už nestojí jen USA a NATO, ale