V průběhu letošního roku ještě nepochybně zazní nesčetná řada chvalozpěvů i hanopisů na prezidenta Havla, což samo o sobě potvrzuje, že se jedná o osobnost jednoznačně nepřehlédnutelnou . Jedním dechem lze hovořit o skvělém dramatikovi, odvážném disidentovi, v zahraničí nejuznávanějším Čechovi a současně zmiňovat výstřední amnestii roku 1990, sporné a přespříliš subjektivní udělování milostí, sametovou spolupráci s komunistickými pohlaváry – Čalfou, Vackem a současně ignoraci parlamentní KSČM atd. Je skutečně pozoruhodné a nesnadno pochopitelné jak obrovskou autoritu získal po listopadu 89 politický vězeň Václav Havel v zemi, jejíž většinová část populace pohodlně kolaborovala s komunistickým režimem. Naopak snadněji pochopitelný je v prostředí bizardních spolupracovníků a poradců následný proces přetavení popularity a autority do poloh vlastní neomylnosti, nenahraditelnosti až sebezbožnění… První poněkud falešné tóny bylo možné zaznamenat již při rozhodování o nástupci G.Husáka. Kandidatura Havla byla tehdy prezentována jako jeho dočasná oběť na oltář vlasti. Teprve mnohem později jsme se dozvěděli, že se ve skutečnosti jednalo o nelítostnou bitvu s Dubčekem .Také zmíněná dočasnost byla dokonale vyvrácena praxí – Havel si svůj výkon prezidentské funkce prodloužil až na maximální možnou mez. Vládnutí mu dokonale zachutnalo. Obrovský a traumatizující paradox - hodný absurdních dramat – představuje fakt že , s ohledem na své výsadní postavení a autoritu , měl Havel relativně zanedbatelný vliv na vývoj naší společnosti. O Občanské forum připravil Havla V. Klaus. Následná sázka na OH a osobnosti jako Ruml, Burešová, Tošovský, Kocáb atd. se proměnila v debakl stejně jako pozdější zjevná podpora Unie svobody. Dokonce ani jím zmiňované prezidentské kandidáty nevzal nikdo vážně…. Václav Havel měl, na rozdíl od mnoha našich spoluobčanů, právo zaujímat nejrůznější moralistické postoje. Jako renomovaný literát důsledně využíval beze zbytku všech svých možností moralizovat a předkládat veřejnosti ušlechtilé vize. Ústředním problémem všech vznešených kazatelů je ovšem jejich vlastní život. Oč je vyšší postavení takového kazatele a oč idealističtější je jejich výrazivo, o to víc každé praktické pochybení narůstá do hrozivé velikosti. Havlova slova byla několikrát v přímém rozporu s jeho činy. Nic však nezpochybnilo Havlovu důvěryhodnost tak jako prodej části Paláce Lucerna společnosti Chemapol vedené tehdy snad veřejně nejznámějším agentem STB Junkem a to jen několik týdnů po jeho plamenném projevu proti tunelářům a estébákům. Takový počin nejenže vymaže z vědomí veřejnosti desítky vznešených skutků, ale nutně činí pro společnost celou politiku nevěrohodnou a cynickou. Sportovní terminologií řečeno – Václav Havel si na začátku svého prezidentování nasadil svou laťku na světových hodnotách a ani na několik pokusů neuspěl. Na straně druhé, zase není žádnou ostudou nezdolat světový rekord