Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Neželme rozpadu

Prosincový pátek třináctého nebyl nešťastný. Naopak. Pro Česko i Slovensko, jejichž národy se právě před deseti lety spořádaně rozešly, to byl den naděje: předznamenal jejich nové setkání v Evropské unii.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Optimista

Asi bylo dobře, že jsme se rozdělili.
Hrozil jsem se myšlenky, že náš společný stát, Českoslovemská republika, se rozpadne. Těch skoro šestnáct milionů obyvatel přece znamená více, než ty dva "zbytkové" státy. Když jsem ale ze slovenské strany slyšel nářky na to, že nejsou svobodní, že jsou vykořisťováni, utlačováni a hrozí jim dokonce genocida (viz Marian Húska), upřímně mě to urazilo. Slovenských zástupců byla plná Praha, a bylo to tak konečně správně, reprezentace ze Slovenska, bohužel, pod psa (Husák, Bilak a spousta dalších).  Vážil-li  jsem si opravdu v životě něčeho, pak to byla především svoboda, kterou jsem upřímně přál nejen sobě, ale každé lidské bytosti kdekoliv na světě, tím spíš pak spoluobčanům ve vlastním státě. Je však třeba zdůraznit, že na jejím ukrajování a omezování se právě slovenští politici lvím dílem podíleli. Jestli tedy měli Slováci pocit, že jen v samostatném státě bude jejich osudové štěstí, měli to říct přímo, ne se vymlouvat na nesvobodu a útlak. Mám pocit, že v rámci společného státu si hodně málo dělali z pražského centra a jejich volnost jsme jim my v Čechám často záviděli. Bohužel,to rozdělení bylo nutné a jestli to bylo i dobře, na to nám historie časem odpoví.  
0/0
4.1.2003 20:47

Bureš - P.E.

Soused Purchart
vas z toho vaseho predepsaneho idealismu snad zachrani jen par facek.
P.E,
0/0
2.1.2003 17:28

Vlado

Ano, ale ...
Ano, s obsahom clanku by som suhlasil, i ked mi to trvalo skoro celych tych desat rokov aby som tu skutocnost absorboval. Ale, autor vidi zlomovy bod v novembri 1989. A taktiez prijal rozpad ako najlepsie a najrychlejsie riesenie. Rad by som oponoval - poprve kamenom urazu nebola nahla sloboda po novembri ale to, ze sa po celu dobu "budovania realneho socializmu" sa budovalo vsetko mozne len nie vztahy tychto dvoch majoritnych narodnosti. A ze bolo co vylepsovat, to netreba moc komentovat. Na obidvoch stranach. Nad vsetkym stala STRANA a Moskva, a tam mali bohuzial ine problemy. Po druhe, ked akceptujeme myslienku ze akonahle sa nam nieco nedari (tu na tomto mieste i vinou nezrelych, do seba zahladenych, politikov)  tak najlepsie je to znicit, roztrhat, zahodit, rozdelit, ... (citatel nech si doplni sam) tak potom pan Boh s nami. Preto aj su (CR i SR) tam kde su. Najlahsie riesenie nemusi byt vzdy to najspravnejsie, predsa stale plati, ze politika je umenie nemozneho (prichada mi na mysel Kanada s jej vyhrotenymi ambiciami Quebecku) Opak je amaterizmus a neschopnost. Lenze dat veciam spravny nazov, to sa u nas nikdy moc nepestovalo. Na zaver, povedal  by som, ze vstup do EU a odstranenie hranic a podobnych nezmyslov len zahladi tu ranu ktoru umele vytvorili politicke reprezentacie tej doby. A za to pan Boh zaplat. Veci sa VRATIA zo sucasneho absurdistanu.  
0/0
30.12.2002 23:04

Ing. Papazian

Sejde z očí, sejde z mysli
Nesouhlasím s názory autora článku, protože rozpad nelze považovat za radostnou událost, za něco, co nebolí. Mě nadále je žalmo a líto názorů, které v české veřejnosti prezentuje pan autor. Oslabení Čechů, zmenšení naší vlasti jenom nahrává našim větším sousedům, národům. Třeba Poláci dosáhli v jednání s EÚ daleko více ústupků ve svůj prospěch než dosáhla malá Česká republika. Jistě i Slováci by dosáhli více než takto sami. Tohoto nelitovat, jak nám radí pan autor, nesdílím, spíše nahrává proněmeckým představám o rozdrobené Východní Evropě. Ale ještě k té údajné malé poptávce po slovenském tisku a čtivu. Není to pravda, zájem je, ale není nabídka. Respektive nabídka je mizivá, zachraňuje ji Adamovo knihkupectví, které je v nájmu Slovenského inštitutu u metra Národní. Je to jediné místo v ČR, kde lze získat denní tisk, časopisy, slovenské knížky i hudebniny. Je z podivem, že ještě existuje, protože mu hází pod nohy kde kdo, česká strana na propagaci našeho blízkého slovanského souseda nepřispívá v této věci ani korunou. Snížený nájem mu nabízí pouze slovenská strana, jinak by jako obecně kultura, neměl šanci být v centru Prahy, kam snadno trefí i "nePražák". I lidé v regionech mají zájem, ale nic se nenabízí. Chybí osvěta v novinách, nikdo nic neví, nikde neví co nového ve slovenské literatuře, jaký spisovatel co píše, česká nakladatelství nutí slovenské umělce k tomu, že když chtějí něco vydat pro český trh, tak že to musí být vydáno v češtině, jinak to nebudou vůbec distribuovat. A tak i zájemce o originál, je nucen kupovat dabovaný slovenský film, slovenskou knižku a protože se i prodá, je to důkaz, že Češi chtějí jen toto. Láska a přátelství je nutné zalívat každý den, jinak uvadá až zvadne. Protože ne každý zažije opravdovou lásku, tak ani nepřekvapí o co přichází. Jen osvětou lze toto napravit a snad i tento můj malý příspěvek pomůže otevřít oči všem, kteří si myslí, že pouze angličtina je všemocná. Není a nikdy nebude, již dnes je problém se činskou angličtinou se domluvit s austrálskou angličtinou, za nedlouho bude třeba mít anglicko anglický slovník, nebo-li bude to stejné jako je dnes třeba slovník česko - polský. I v rámci němčiny má dnes Korutaňák problém se domluvit s Němcem od Berlína nebo od Curychu. Proto nesouhlasím s názorem pana autora, že pro naše děti je důletižejší znalost angličtiny než slovenštiny. Není to pravda, je nutná znalost jazyků našich sousedů tak jako i oni se musí učit jazyk náš, svého souseda. Je to cesta k omezení předsudků a omezenosti a tím i k zamezení svého ochuzení, v daném případě o slovenskou literaturu, hudbu, obecně kulturu jako takovou. Bude-li všeobecně propagována různost regionů, zajimovosti od našich sousedů, pochopitelně to povede i k růstu zájmu i poptávky po produktech z těchto regionů, sousedů. Často na výrobcích, ale i v kultuře se skrývá původ a schovává se do ulity globálnosti. Je pak velmi překvapující pro mnohé, když zjistí, že se to vyrábí (kultura pochází) od blízkého souseda a nikoli z daleké Ameriky, z globálního někdesi. Zájmu o četbu v originálu (slovenském, polském, německém...) rozhodně prospívá, pokud se na školách vyučuje aspoň základy těchto jazyků našich sousedů. Pochopitelně to u mnohých žáků, studentů vyvolá hlubší zájem a tudíž i poptávku. Bez výchovy, ponechání osudu trpí poptávka a tudíž i nabídka, která ale poptávku vytváří. Právě proto jsou reklamní kampaně, které vás pane autore přesvědčují, že to či ono je pro vás nutné, že budete in, když si to koupíte. Takže teorie, že vše vyřeší trh, že poptávka vytváří nabídku jsou dávno překonané a připomínají Vaši hlubokou neznalost současného světa.
0/0
30.12.2002 15:40

Xxxxxxxxxxxx?

Re: Sejde z očí, sejde z mysli
Musím říci, že ač je váš příspěvek dlouhý, dočetl jsem jej dokonce a velmi mne zaujal. Souhlasím s Váma, že angličtina je přeceňována. Jsme toho svědky např. při přijímání do zaměstnání. Někdy mám pocit, že zaměstnavatelé hledají spíše překladatele než ekonoma, technika, lékaře atd. Tím nepopírám skutečnost, že znalost jazyka( cizího i vlastního ) je důležitá. Naprosto souhlasím s Vaší poslední větou o "všemocném" trhu. Ale jak u nás může fungovat trh, když je téměř vše německé (zejména distribuce a vše co souvisí s tiskem). I myšlení lidí je nekriticky německé - názor , co je německé je dobré a kvalitní, s tím se setkávám každý den. A stejně tak se mohu přesvědčit o tom, že to není pravda, že trpíme jakýmsi německým fetišem. Ale asi nebudu souhlasit s Vaší základní myšlenkou, pokud jsem jí pochopil. Já jsem pro rozpad a byl jsem pro rozpad Československa. Asi v tom hlráli roli mé malicherné negativní zkušenosti, ale jsem tomu rád, že Slováci k nám musí jezdit s pasem, mají jinou měnu, jinou životní úroveň. Vůbec mi nechybí to jejich věčné fňukání a naříkání, že za vše (co je špatné) můžou Češi. Oni (Slováci), jenom pracovali a stavěli Prahu, dálnici a já nevím co vše a Čehůni si jezdili do Tatier. A co mě opravdu mrzí velice, že po vstupu do EU, budeme zase na jedné lodi. Stručně řečeno, Slováky nemám rád. Je to můj zcela osobní názor, možná malicherný, ale pro mne důležitý.
0/0
3.1.2003 11:58





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.