V současné době existují tři hlavní druhy chirurgických přístupů do sphenoidálního sinusu s nepřeberným množstvím variací rozestavění operační skupiny (u pravého ramene, na straně hlavy, u vertexu hlavy), peroperační navigace (fluoroskopie, MRI stereotaxe) či finálního ošetření operovaného pole (tuk vs sval, nosní tamponáda ano či ne). Prvním a nejklasičtějším přístupem je sublabiální incise se submukózní resekcí nosního septa. Tato technika byla používaná již od roku 1912 Harvey Cushingem. Je zvláště výhodná pro pacienty s malými nosními aperturami, u pediatrické populace, či u velkých tumorů s extenzí laterálně do kavernozních splavú nebo do clivusu. Druhým přístupem je technika transnasálního submukózního tunelu. Tento přístup, ač dnes zřejmě patří k nejužívanějším, poskytuje nejužší operační prostor. Třetí technikou je přímý transnasální přístup do sphenoidálního sinusu.
Nosní spekulum je zavřené vsunuto do nosního průduchu. Peroperační fluoroskopií potvrdíme správnou pozici konce spekula před přední stěnou sphenoidální dutiny. Vpáčením spekula do protilehlé strany zlomíme nosní septum a speculum otevřeme. Dále již pod mikroskopickou kontrolou odstraníme zbytky nosní sliznice na přední straně sphenoidálního sinusu. Ten je snadno identifikován jako „dno člunu“, ethmoidální hrana tvoří středočárovou elevaci na přední stěně sphenoidální dutiny. Sphenoidální sinus je poté široce otevřen pomocí kostních dlátek. Dále operace pokračuje jako při jiných typech transphenoidálních přístupů. Na konci operace je třeba zavést nosní speculum do druhostranné nosní dutiny a vrátit nosní septum do střední čáry. Sutura rány není nutná. Tato chirurgická metoda přímého transnasálního přístupu je nerychlejším postupem a pravděpodobně nejvíce šetří normální tkáně v cestě operačního přístupu. Krátkodobé ani dlouhodobé komplikace dané touto variantou operační techniky nejsou ani v literatuře, ani z našich zkušeností známy. Znalost různých operačních přístupů do sphenoidální dutiny, umožňuje operačnímu týmu zajištění optimálnálních podmínek k resekci tumoru a zvyšuje bezpečnost výkonu pro pacienta.
