Hlavně že se ještě minulý týden představitelé Vyšegradské čtyřky tloukli v prsa, že oni dohodu neporušili a že chtějí nadále v jednáních postupovat společně.

Pakáž slovenská a maďarská.

Tak Vážení zemědělci.

RUKU NA SRDCE ! KOLIK si myslíte, že by jste zasloužili? .... Označte své zboží Czech MADE a já ho koupím. Udělá-li tak celý národ, nemáte problém. Jenže vono se to Vaše svinstvo, který nám tu necháte, respektive, co nevyvezete NEDÁ ŽRÁT!

Nejsem proti dotacím, ale je jasný, že se tu stejně neudržíte.

Zmínka o rysech a sardinkách mě zaujala, poněvadž se to týká mé země - Estonska. Zdálo by se, že jde o okrajový problém, ale pro dva z mých kolegů znamená nevyřešení této otázky jasné "ne" EU.

Jde o to, že rysové, toho času vzácní v EU, jsou v malém Estonsku zastoupeni ve značném množství - je jich tu přes 1200. Jejich lov je povolen a aktivita lovců drží populaci na stabilizované úrovni. Pokud by vstoupily zákony EU v platnost v plné míře, rysi by byli absolutně chránění a došlo by k jejich přemnožení.

A pak jsou zde ony "sardinky". Problém je, že ty ve východní části Baltu jsou menší než evropské normy. Jenomže ony nikdy větší nebyly. A kdyby si Estonci nemohli dopřát tradiční tallinna kilud, rozhodně by to EU na popularitě nepřidalo.

Současná zemědělská politika EU vychází z poválečné honby za potravinovou soběstačností. Výnosy a produktivity rostly velice rychle a během několika let vznikla nadprodukce. Tehdy se v EHS nenašla síla na prosazení reformy, která by změnila systém dotací z produkčních na mimoprodukční (údržba krajiny). Tím by se nabídka víceméně srovnala s nabídkou a nebylo by třeba horentních sum na subvencování vývozů přebytků. Takto se platí dvakrát. Nejprve "přímo" na hektar a podruhé na odkup nadprodukce. Jenže zemědělci v unii si zvykli na určitý, dosti výnosný, systém a nevzdají se ho tak snadno. A takoví francouzští farmáři, to jsou jiní radikálové. Místo rajčat hází rovnou zápalné láhve. Proto je otázka zemědělské reformy unie tak citlivá a nikomu se do ní moc nechce. Ale dojde k ní, nebo postupně celý unijní rozpočet sežerou zemědělské dotace.

A teď pár poznámek pro "znalce", kteří se zde tak fundovaně vyjadřují k tématu. Všichni zemědělci nejsou povaleči a vyžírkové. Je jich nejspíše zcela stejný podíl jako ve zbytku populace. Dále mnoha lidmi tolik obdivovaní "malofarmáři" - nemyslete si, že by přežili bez masivních dotací, to je holý nesmysl. Dřou od rána do noci a tak tak se uživí. Jinak velké zemědělsko-zpracovatelské konglomeráty (např. Slušovice) bylo přesně to, co děsilo slavnou EU. Byly to silné celky, které měly značnou produktivitu, dosti převyšující evropský průměr. Byly proto nebezpečné a musely být zlikvidovány. A tak vznikl mýtus soukromého farmáře, který s párem koní poráží v produktivitě posmívané JZD. Byl to v podstatě pokus o krok o padesát let zpátky. Vynucený a prezentovaný jako ideální. Rozbytí vazeb producent-zpracovatel-distributor znamenalo přesun zisku od producentů k obchodníkům. Jestli si někdo myslí, že by bylo vhodnější zemědělství u nás zrušit a raději vše dovážet (překvapivě často slýchám naprostý blud o nižší ceně a vyšší kvalitě unijních potravin), asi neviděl ceny potravin v EU. Ceny potravin u nás jsou nízké, protože každá vláda ví, na co Češi nejvíc slyší. A na závěr. Neobviňujte zemědělce. Dělají to, co jim diktuje národní zemědělská politika. Dosud diktovala:"Produkujte". Až řekne:"Zkrášlujte krajinu", budou to dělat. Nic jiného jim nezbyde. Možnosti svobodné volby končí tam, kde začínají předpisy EU.