:o)

Chytráci

Vojenská tajemství by měla zůstat tajemstvím a ne rozkecávaná na internetu.

To se musí naši spojenci divit jaký, že to jsme ukecaný národ. Měli by nás za to nakopat do zadku.

Vojenská tajemství by měla zůstat tajemstvím a ne rozkecávaná na internetu.

To se musí naši spojenci divit jaký, že to jsme ukecaný národ. Měli by nás za to nakopat do zadku.

pokr.3

pokr.

"Je to nebezpečný člověk, vybavený nejnebezpečnějšími zbraněmi na světě." Dopustil se dvou agresí, zplynoval vlastní obyvatelstvo, zbraněmi hromadného ničení hrozí destabilizací celé oblasti. Získání nukleární zbraně by mu umožnilo realizovat ambice ovládnout, podmanit si celý arabský prostor. Khidhir Hamza, bývalý vůdčí činitel v Saddamově nukleárním programu, po svém útěku na Západ, identifikoval přes 400 míst, v nichž se pilně pracuje na zhotovení jaderné zbraně. Strategie tzv.containment - onoho omezení, zadržování hospodářskými sankcemi, částečnou kontrolou vzdušného prostoru, mezinárodní inspekcí programů A,B,C nesplnilo svůj účel. Je odpovědností Organizace spojených národů vypořádat se s tak nebezpečnou situací a jestliže nebude ochotna a schopna tak učinit, tedy bude na nás, abychom nikterak vítaný úkol zvládli sami. Povinností prezidenta a Kongresu je především ochrana země, bez ohledu na reakci zahraničí, kdo a kolik bude souhlasit. Kdybychom byli předem věděli o nebezpečí, které nás čekalo 11.září, také bychom byli včas jednali, prohlásil Cheney. Čekáním na zásah z pistole (smoking gun) se můžeme dočkat atomového výbuchu (mushroom cloud), riziko jednat je menší, než riziko nejednat. Je ovšem na Washingtonu, aby dokázal, že Irák podporuje mezinárodní terorismus. Společná nenávist vůči Západu sekulárního nacionalisty Saddama a náboženského extrémisty bin Ladina je silnější než jejich ideologický rozpor. Washington tvrdí, že Irak poskytl exilové přístřeší některým vůdcům Al-Kájdy jakož i cvičný prostor pro zacházení s výbušninami a chemickými zbraněmi, a též tyto bojovníky použil v hodně teroristických akcích v Kurdistánu. Možná řešení či neřešení Donald H.Rumsfeld, ministr obrany, poznamenal, že by nebylo rozumné informovat případného nepřítele o záměrech, co uděláme a kdy to uděláme. Tolik lze ale odhadnout, že pokud k válce dojde, stane se tak po 5.prosinci (konci Ramadanu) a před příštím březnem (začátkem hanebného počasí). Ve válce v Perském zálivu po invazi Kuvajtu, Saddam ztratil 40 procent armády a materiálu. K dispozici teď má kolem 400.000 mužů velmi rozdílné kvality. Z toho loajální, boje schopná a ochotná je Republikánská garda o síle 60.000 až 100.000 mužů a zejména jeho superelitní mordýřská jednotka Qusay SSO. Nelze tak zcela spoléhat na oddanost důstojnického sboru. Za posledních deset let došlo aspoň k půl tuctu (žalostně neúspěšných) pokusů v řadách armády Saddama svrhnout. Předpokládá se, že mnohé standardní jednotky budou při první příležitosti kapitulovat. Letectvo většinou nevzlétne a když, tak ne na dlouho, a námořnictvo je nulové. V roce 1991 válka trvala 38 dní. Pokud dojde k zopakování konfliktu, jeho trvání se odhaduje na polovinu času. Takový Blitzkrieg by spolu s masivní elektronickou blokádou zahájilo letectvo zásahem vládních a vojenských center, radarových zařízení, komunikací, skladišť s bakteriologickými a chemickými zbraněmi, které inspektoři OSN nenašli. Počítá se s nasazením bomb, produkujících tak vysokou teplotu, že by znemožnily použitelnost B a C zbraní. K tomu by vypomohly mikrovlnné tzv.E-bomby, usmažící elektronické vybavení nepřítele. Současně by bylo vyhlášeno varování iráckým velícím důstojníkům, že v případě použití B či C zbraní, se dostanou před soud jako váleční zločinci. Jistě si jsou vědomi, jak riskantní je použití chemických zbraní, však stačí, aby se na bojišti otočil vítr. Nad Irákem již každodenně krouží šest satelitů, každý o velikosti městského autobusu. S jejich pomocí by se mělo podařit zastihnout mobilní rakety SCUD v odhadovaném počtu 20 až 30, jež by mohly dodat B,C nálož do značné vzdálenosti. V roce 1991 z použitých bomb jen 7% bylo oněch "chytrých" (precision-guided). V Afghánistanu v roce 2001 jich už bylo 60% a teď pro případ nového zásahu v Iráku jich, aspoň v první fázi, bude 100 procent. S rostoucím použitím a zásluhou vylepšené technologie došlo k podstatnému snížení výdajů: zatímco v r.1991 jedna taková raketa přišla na milion dolarů, teď se její cena smrštila na 27.000 dolarů čili téměř čtyřicetkrát. Těchto tzv.JDAM (Joint Direct-Attack Munition) má letectvo k dispozici 20.000 kusů. Válka se ale nedá vyhrát bez použití pozemního vojska, jehož by USA nasadily v počtu kolem 200.000. Před 2:500 lety čínský stratég Sun Tzu varoval, že nejhorší alternativou je útok na města., což platí dodnes. Probíjet se od domu k domu vede k 30% až 40% ztrátám. Současná doktrina tedy nepočítá dobývat Bagdad a další města, ale je izolovat. Na webové stránce nytimes.com/iraq je k mání dokument, vypracovaný generálním štábem (Joint Publication 3-06: Doctrine for Joint Urban Operations) s použitím vlastních zkušeností v Somálsku, Haiti, Bosně , Afghánistánu, a též bohatých zkušeností Izraele, V něm se dozvíme o doporučení tankem se probořit do domu, pak použít roboty (Tactical Mobile Robot), aby pochodovaly vpřed. Speciální radary a tepelné sensory upozorní na přítomnost nežádoucích osob. Útok zahájit po setmění a nejnebezpečnější je pohyb v ulicích. Na námitku, že technická superiorita USA nezabránila porážce ve Vietnamu, se nabízí odkaz na neporovnatelné. Saddam není Ho Či Min, jehož jménem socialisté a zejména nacionalisté usilovali o lepší příští, zatímco naprostá většina obyvatel Iráku nemá důvod riskovat svůj život ve prospěch tyrana, jehož způsob vlády hodnotí objektivní pozorovatelé jako ten úplně nejhorší, nejdespotičtější v celém arabském světě. Irácké obyvatelstvo tvoří z 20% Kurdové na severu země, 60% Šiitové na jihu a obě skupiny, tvořící většinu, se nepodílejí na moci.Ta patří zbylým 20% Muslimů větve Sunni, sídlícím ve středním pásu země. Spíš než k Vietnamu se hodí přirovnání k bývalé komunistické části Evropy, jak upozornil rumunský ministr zahraničí Mircea Geoana: touha lidí, aby jejich děti měly lepší život. A je hodně povrchní, ne-li arogantní předpokládat, že arabské rodiny by si přály něco jiného (zmínka v týdeníku Time, 4.11.02). Jaká by nejspíš byla reakce v sousedních zemích? Určitě úleva kalená

čtěte