Vite me nejvic desi skutecnost, ze mama pravdepodobne cilene tatu celych 8 let ocernuje u syna, tudiz syn proste ma z otce strach. nemam pocit, ze je neco kladneho na tom, kdyz nekdo odmita otci videt sve dite (mimochodem 39hodin rocne je po certech malo), otec pokud chce ma na to 100% pravo a nikdo mu v tom nesmi branit. Chovani matky je naprosto nesoudne a tak mi to cely pripada, ze v zajmu urazene jesitnosti a egoismu nici budouci zivot sveho syna. Syn potrebuje muzsky vzor v rodine a pokud mu je ten muzsky vzor ukazovan jako neco zcela spatneho, pochybuji ze z neho vyroste naprosto psychicky zdravy jedinec. neznam tu zenu opravdu ne a ani ji nechci poznat, ale pokud je to opravdu tak tak se ani nedivim, ze se s ni ten muz rozesel. 

Desi me taky pristup soudu, ze nejsou schopni v te veci neco udelat, jsou svazani sami sebou. desi me pristup socialnich pracovnic, ze zrovna tyto zeny stoji na strane te matky. Pokdu tu rodinu sleduji dlouho, mely si prece vsimnout neceho ne?

proste mam pocit, ze zase jednou predvladly zaslepene pocity pred zdravym rozumem. Stojim jednoznacne na strane otce protoze z informaci co vim, (samozrejme nevim toho moc, jenom co mi tady podalo IDnes) tak je plne v pravu a uz jenom to, ze tak dlouho o syna bojuje, znamena, ze o nej ma opravdu zajem....a vsichni kteri mate pocit ze chovani matky v teto veci je spravne, davam vam jednu radu, pokud jeste nemate deti, nemejte je...ublizite jim...!