Procpak neotisknete i toto?

Výsledky svého slídění zveřejnily ve svém mateřském listu v pátek, ve dvou článcích, který nazvaly Příbram, středočeské Palermo a Lubomír Kašák tvrdil, že létá za Putinem, a vyhrožoval zásahem NATO . Novinářky patrně chodily s Klímou za ruku, protože části Klímovy reportáže a pasáže textu Slonkové i Dubnové se shodují skoro slovo od slova. Reportáž Klímy z úterý 24. 9. 2002: Tomáš MELICHAR, obchodní partner zastřelených: „Byli jsme na jednání s investorem, který vlastně ... Celá záležitost jako tam končila tak, že prostě začal prostě tomu investorovi vyhrožovat americkou armádou, jo? On povídal: Já vám tam udělám cvičení NATO.".A tam bylo deset minut úplně hrobové ticho“. Josef ČERMÁK, přítel a kolega zastřelených: „On spolupracoval se všemi tajnými službami a přes prostě kluky z "nejta" jak on říkal. Přesouvám se z místa A do místa B a na místě C čekej, já tam přijedu." Článek Slonkové a Dubnové z 27. 2. 2002 Podnikatel Tomáš Melichar: "Byli jsme na nějakém jednání s investorem, které se nevyvíjelo podle Kašákových představ. A tak začal vyhrožovat americkou armádou. Povídá: Já vám tam udělám cvičení NATO, to budete koukat. Zástupci investora byli úplně přimrazení“. Anonymní zdroj:  „Klukama z "nejta", jak jim Kašák říkal, se oháněl neustále. Legendární je i jeho dojednávání schůzek, které probíhalo tak, že Kašák někomu zavolal a hlásil do telefonu: Přesouvám se z místa A na místo B a na místě C čekej, já tam přijedu“. Klíma vylíčil příbramskou tragédii jako melodrama, v němž zlý podnikatel s politickou protekcí našel právem smrt v rukou jeho hodného obchodního partnera ( který vzápětí spáchal sebevraždu). Slonková a Dubnová popsaly Příbram jako hadí klubko místních podnikatelů a politiků, kteří společně tyjí z městské pokladny. I když novinář a novinářky se po Příbrami vodili za ruku, dámy občas neposlouchaly, co jim lidé říkají. Podle nich zlý podnikatel „ si ČSSD pojistil přes senátora Zdeňka Vojíře, přispěl mu na jeho házenkářský klub a zaměstnával jeho syna. Tak kdo by v Příbrami křičel?“ ptají se žurnalistky, a svou otázku ponechávají bez odpovědi. Ta zůstala jen v reportáži Klímy:  Zdeněk VOJÍŘ, místopředseda Senátu: „…pan Kašák z neznámých důvodů uvedl, že sponzoroval ČSSD. Já jsem to mnohokrát naprosto jasně vyvrátil. Řekl jsem, že pan Kašák byl jeden ze sponzorů klubu, jehož jsem členem nebo předsedou, ale vůbec ne mě. V době, kdy já jsem vykonával stavební dozor a inženýring, což bylo v roce 1994 až 1996, tak IDOS nestavěl žádnou stavbu. Nějaký čas u něj pracoval můj syn, u jeho firmy“.´ Způsob práce Klímy, Slonkové i Dubnové je téměř shodný. Opřeli se o svědectví poraženého konkurenta zastřeleného podnikatele, přátel muže, který ho zastřelil a člena KSČM kandidujícího v komunálních volbách. Své příběhy vystavěli na vyprávění osob, jež chtěly vidět oběť jako chorobného násilníka a Příbram jako semeniště korupce. Reportérům takové vidění vyhovovalo a proto se dál neptali. Možná mluví vybraní svědci pravdu, ale třeba také ne. Novináři si to neověřili. Nepracovali jako investigativci, ale jako megadrbny, protože jen rozšířili to, co se po Přímbrami povídá, do všech koutů republiky. Dnes se nejspíš ještě dovíme, co zjistili v Příbrami redaktoři týdeníku Respekt. Uvidíme, jestli i oni chodili s Klímou, Slonkovou a Dubnovou v jednom  houfu.

Ivan Jemelka, internetový server Česká média, 30. 9. 2002